Ztraceni 2: 3.díl - Instruktáž

V komplexu vrcholí souboj. Jack míří na Desmonda, který jako rukojmí drží Locka. Celou situaci tajně z ventilace sleduje Kate. V pravý čas zasáhne a Desmond se stává jejich zajatcem, ale je poškozen počítač, který Desmond považuje za velice důležitý. Ostatními je donucen, aby vysvětlil, co je zač a jak se dostal do tohoto komplexu.Desmond sám neví o okolním světě, pouze vypráví o tom, jak každých 108 minut musí vyťukat danou kombinaci. Říká, že ho přivedl muž jménem Kelvin, který už nežije. Dále je odkáže na informace na filmovém pásu, kde se nachází instruktážní film starý pěkných pár let o tom, jak společnost jménem Dharma dělá jisté experimenty. Proč a za jakým účelem není známo.Michael, Sawyer a Jin se mezitím stávají zajatci skupiny z pobřeží. Jsou odvedeni do džungle a zde hozeni do díry jako vězni. K nim je hozena ještě jedna žena, ze které se vyklube další přeživší letu 815. Je to ale jen bouda, žena jménem Ana-Lucia z nich pouze vytáhne informace, zabaví Sawyerovi zbraň a nechá se vytáhnot svými kolegy zpět z díry.Protože v komplexu se Desmond neúspěšně snaží opravit rozbitý počítač, Kate se vydá hledat Sayida. Desmond z hrůzy, co se stane, až odpočet nebude zastaven, utíká neznámo kam do džungle. Sayid těsně před uplynutím lhůty 108 minut počítač opraví. Locke přesvědčí Jacka, ať pokračují v tomto zadávání a nepokoušejí se odpočítávací cyklus zastavit. Jack neochotně souhlasí a Locke si bere první směnu...

FLASHBACK
Postava flashbacku: LOCKE

Minulost Locka zatím nabídla popis toho, jak byl po jistý čas upoután na invalidní křeslo, a také zdůvodnění toho, proč je rezerovaný ve svém vztahu k ostatním. Po neblahé zkušenosti s rodiči byla první osobou, která Locka přesvědčila o jiném přístupu k životu, žena jménem Helen. S tou Locke navázal intimní vztah, ona však jeho neustálé výpravy a sledování jeho otce snášela jen do určité doby. Když pohrozila Lockovi, ať se rozhodne - buď ona nebo jeho otec - po čase se rozhodl sledování otce, který ho podvedl, zanechat a udělat za svou minulostí definitivní tečku.

ZAJÍMAVOSTI
- V ilustračním videu, když instruktor vysvětluje, že ostrov byl vytvořen mimo jiné jako místo, kde by vědci mohli zkoumat zoologii, objeví se ukázka s ledními medvědy.
- Než Desmond uteče, vezme si s sebou 4 plechovky jídla, lahvičky s vakcínou a vycpaného králíčka
- Knihy "The Third Policeman" od Flanna O´Briena se od jejího vydání v roce 1999 do vysílání této epizody prodalo asi 400 kusů. Po odvysílání epizody, v níž si ji čte Desmond, se jí doteď prodalo 10 000 kusů.

ČÍSLA - 4 8 15 16 23 42
4 - Počet minut upozorňující hlasitě na zadání kódu

převzato z: www.lost.cz

Za Modrým měsícem

Kniha volně navazuje na román Východ Modrého měsíce a uzavírá sérii Jestřáb & Rybářka.

Jsou zpátky. Dva nerozluční strážci nevinných a slabých. On se svou sekerou a Ona se svým mečem. Přišli, aby všem podlým, zkaženým a zlotřilým padouchům nakopali pr... A kdo se bude bránit - zemře. Zákon je tu. Jestřáb a Rybářka se vrátili. Město Haven, kde už dvanáct let slouží jako kapitáni hlídky, je svou zkažeností přestalo bavit. Není se čemu divit. Zločinci neubývají, zato pracovní směny obden ano. A žádné blýskání se na lepší časy. Nevděk světem vládne. Proto, když se před nimi zjeví kvestor Allen Chance se slovy: „Král Harald byl zavražděn. Jenom vy můžete odhalit jeho vraha a předat ho spravedlnosti, jen vy můžete do Lesního království vrátit mír a naději!", nezbývá jim než jít a zachránit co se dá. Nic jiného by od nich nikdo ani nečekal - jejich skutečná identita je k tomu tak nějak automaticky zavazuje... princ Rupert (následník trůnu a bratr mrtvého Haralda) a princezna Julie, alias Jestřáb a Rybářka. Dva hrdinové, kteří už jednou zachránili Lesní království před Modrým měsícem a Knížetem démonů. Pak z něj odešli, aby unikli své vlastní legendě. Kolo se otáčí a kruh se uzavírá... Než ovšem odjedou z Havenu, pustí místním zločincům trochu žilou - co by ne; strávili tu spoustu času a nedat některým zákonem nedosažitelným (ne)přátelům definitivní sbohem by byl hřích. Pak už je čeká jen návrat do země, na kterou nemají vůbec hezké vzpomínky. A není to návrat, jaký by čekali. Lesní království se od té doby, co ho opustili, nedokázalo vzpamatovat z bitvy s démony. Noví přistěhovalci z jihu, kteří měli nahradit zmasakrované obyvatelstvo, nepřispěli ke zdárným změnám. Spíše naopak. Přinesli akorát spousty problémů a nových politických směrů. Královský dvůr je pohroužen v naprostém chaosu intrik. Každý podezřívá každého. K tomu všemu se uprostřed hradu objevila dávno ztracená Převrácená katedrála. Budova, která smrdí peklem. A tak začíná klasická rutina vyšetřování - spousta podezřelých, motivů, dohadů, a obviněný žádný. Ale protože Jestřáb s Rybářkou jsou houževnatější než Ukrajinec s vodkou, jdou dál za svým cílem. Přes mrtvoly. Jako vždycky. Výsledek je však jen ten, že události se začínají nebezpečně vymykat z jejich rukou - vše totiž ukazuje na to, že Modrý měsíc se vrací... Jak už jsem napsal, Jestřáb a Rybářka se vrátili - naposledy jsme se s nimi mohli setkat asi před dvěma lety v knize Východ Modrého měsíce, avšak nikdo už nedoufal, že by mohla existovat další jejich dobrodružství. Každopádně jsou tu a znovu ve formě. Mlátí a zastrašují koho můžou a nikdy si neodpustí nějakou tu hlášku. Jak by taky mohli. Vždyť jsou to drsňáci toho největšího kalibru. Ano, uznávám, je to podprůměrné čtení. Ano, je to brak. Ale dobře napsaný brak. Rychlý, nenáročný a zábavný příběh, který se hodí přesně k tomu, k čemu byl určen - pobavit. To, že je tu detektivní zápletka propletená se světem Meče a Magie, je jen taková třešnička na dortu. Musím však uznat, že kniha má své velké vady - příběh má několik nevychytaných dějových „much", občas ubohé dialogy, několik zbytečných odboček a dosti prosté charaktery postav. A ten závěr...!!! No hrůza. Navíc po přečtení zjistíte, že ani v této novince není nic, co by už jinde nebylo použito. Autor prostě využil klasická témata a spojil je v jednoduchý příběh, který vás rozhodně nepřekvapí (zvláště jestli jste četli předchozí knihy Simona R. Greena). No prostě brak. Ale neříkal jsem to už? Kniha navazuje na předchozí šestidílnou sérii Jestřáb & Rybářka a na román Východ Modrého měsíce. Tvoří vlastně takový epilog k předcházejícím příběhům. Zatímco prvně jmenovaná série jsou klasické detektivky z prohnilého města Haven, Východ Modrého měsíce je už klasická heroická fantasy. Za Modrým měsícem je jen jakýmsi propojením obou těchto stylů. Výsledek není vůbec tak hrozný, jak by se mohlo zdát. Není to sice nic světoborného, ale... ale jsou to prostě Jestřáb & Rybářka! (Vypadám jako jejich fanoušek, co? Nenechte se zmýlit. Jsem jejich fanoušek.) Každopádně všem příznivcům vážné a epické fantasy se tento výtvor asi moc líbit nebude. Proto jim ho ani nedoporučuji. Ano, vrátili se a s nimi jedna obligátní otázka: „Kde jste byli, když byl král Harald zavražděn?!!!"

Mé hodnocení: Jelikož tuto knihu právě teď čtu a ještě jsem ji nedočetl, nemůžu hodnotit. Můžu ale zhodnotit celou sérii o Jestřábovi a Rybářce. Ta je dle mého názoru velice povedená, ač jedna kniha ze série je trošku méně zábavná, druhá zase naopak. V procentech dávám sérii knih o Jestřábovi a Rybářce 90%.

převzato z : www.daemon.cz

Ztraceni: 2.řada - 2.díl: Na moři

Po útoku na vor jsou pohromadě pouze Sawyer a Michael. Walt byl unesen skupinou Druhých, Jin zmizel neznámo kam. Zraněný Sawyer vytáhne na poslední chvíli Michaela z vody a společně se snaží přežít na kusech dřeva, které zbyly z voru poté, co byl zapálen.Na ostrově mezitím nachází Claire v batohu Charlieho sošku, ale neví, že je uvnitř heroin a Charlie to zapře. V podzemním komplexu tentokrát sledujeme celou událost z pohledu Kate. Desmond zajme ji i Locka. Když ji Locke na Desmondův příkaz sváže, udělá to tak šikovně, aby mohla z pout snadno uniknout a přivést pomoc. Kate vyleze ventilací, zatímco Locke se dozvídá o osudu Desmonda, který musí každých 108 minut zadat číselnou kombinaci do počítače a nastartovat tak odpočet. Proč? To neví ani Desmond sám, prostě to dělá, poté co jeho partner před lety zemřel. Zdá se, že netuší, jak nad poklopem může někdo žít, bylo mu řečeno, že povrch je zamoře, a že nesmí vycházet ven. Kate ukrytá ve ventilaci zatím pozoruje, jak se na místě činu objevuje Jack.Na zbytcích voru se mezitím zuřivě hádají Michael a Sawyer. Celou situaci ještě zhorší žralok, který se začne zajímat především o zraněného Sawyera. Málem ho dostane, ale Michael ho nakonec zachrání. K jejich velké úlevě se jim podaří za úsvitu dostat se zpět na dohled ostrova. Jen co ale vstoupí na pláž, utíká jim naproti svázaný Jin a v patách mu je neznámá skupina lidí. Jin křičí "Druzí! Druzí!"...

FLASHBACK

Postava flashbacku: MICHAEL

O tom, jak Michael záhy po narození svého syna Walta přišel o možnost se s ním stýkat, už víme. Tentokrát uvidíme, jak se s pomocí právníků snaží Michael získat svého syna do opatrovnictví. Je to ale těžké, všechno hraje pro jeho nyní už bývalou ženu Susan, která má lepší podmínky i právníka. Nakonec se dohodnou bez nich, Michael se s těžkým srdcem vzdává práva na Walta a společně se s ním potom v parku - když je Walt ještě malý - rozloučí.

ZAJÍMAVOSTI

- Michael dal Waltovi plyšového ledního medvěda jako dárek na rozloučenou. Lední medvěd byl také v komiksu, který Walt četl těsně po pádu letadla na ostrově.

- Stejné logo, které se objevuje v Desmondově poklopu a na uniformě, je i na žralokovi, který ohrožuje Sawyera s Michaelem.

Převzato z: www.lost.cz

Aragorn

Jméno: Aragorn

Další jména: Chodec, Elessar, Dúnadánec, Estel, Thorongil...

Rasa: Člověk

Datum narození: 2931 Třetího věku

Datum úmrtí: 120 Čtvetého věku

Zbraň: meč Andúril, dýka, luk

Matka: Gilraen

Otec: Arathorn II.

Sourozenci: 0

Děti: Eldarion a několik dcer

Aragorn se narodil 1.3.2931 Třetího věku. Jeho otcem byl Arathorn II. a jeho matkou byla Gilraen. Po obou rodičích byl potomek králů Elendila a Isildura, přes ně Elrose Tar-Minyatura dále přes potmky Elwëho, Maiy Melian a náčelníků Prvního a Třetího domu Edain.

Aragornův otec Arathorn zemřel, když byly chlapci pouhé 2 roky. Se svojí matkou se uchýlili do Roklinky. Tady ho pojmenovali jako Estel (Naděje) a vyrůstal tam až do roku 2951 Třetího věku. Aragorn však nevěděl, jaký je jeho původ až do chvíle, kdy mu to řekl Elrond a daroval mu Barahirův prsten a úlomky Narsilu (to však jen dle knižní podoby, ve filmu dostane Aragorn Narsil až mnohem později). Aragorn poté odmítl Žezlo Anúminasu, dokud nedospěje k právu ho držet. V této době se také Aragorn zamiloval do Arwen, dcery pána Elronda.

Od této doby se Aragorn stal Hraničářem a žil v divočině, kde střežil hranice kraje a mír v Eriadoru. V roce 2956 Třetího věku se seznámil s Gandalfem a spřátelil se s ním. Začal si též říkat Chodec.

V letech 2957-2980 Třetího věku se Aragorn účastnil výprav za dobrodružstvími a sloužil pod praporem Thengela Rohanského a Ectheliona II., správce Gondoru. Tehdy si Aragorn říkal Thorongil (Orel hvězdy). V roce 2980 Třetího věku dobyl společně s gondorským loďstvem Umbar, potom však k lítosti lidu (i když ne Denethora II.) odešel na východ. Tam se znovu setkal s Arwen a daroval jí dědictví svého rodu, Barahirův prsten. Poté šel Aragorn požádat Elronda o Arweninu ruku, ten však odmítl se slovy, že se Aragorn nejdříve musí stát králem Gondoru a Arnoru.

Roku 3009 Třetího věku se Aragorn vydal s Gandalfem hledat Gluma. Prošli přes Rhovanion, ale Gluma našli až v Mrtvých močálech. Zajali ho a dali ho jako vězně elfskému králi Thranduilovi v Temném hvozdě. Potom Aragorn zase jen obcházel jako Hraničář. 30.9.3018 Třetího věku se setkal v Hůrce se čtyřmi hobity, kteří měli čekat na Gandalfa v hostinci u Skákavého poníka. Gandalf však nedorazil a hobitů se ujal Aragorn, který je vedl do Roklinky. Zachránil hobity před nazghuly u Větrova a poté dorazili do Roklinky. Zde se Aragorn připojil ke Společenstvu a když Gandalf padl v Morii, stal se vůdcem. Provedl Společenstvo přes Lórien a poté se plavili po řece Anduině. Nedaleko Raurorských vodopádů byli přepadeni skuruty a ti unesli Smíška a Pipina. Aragorn se rozhodl, že nebude následovat Froda se Samem a společně s Legolasem a Gimlim se vydal po stopách skurutů.

Hobiti byli zachráněni, avšak Rohanu hrozila válka. Aragorn se zapojil do Bitvy o Helmův žleb a pomohl tak Rohirům porazit vojsko, vedené Sarumanem. Nakonec nalezli Sarumanův palantír a Aragorn se Sauronovi ukázal jako Isildurův dědic.

Nepřítel však nezahálel a Aragorn musel povolat armádu mrtvých, aby bránili Minas Tirith. S pomocí mrtvých porazili Umbarské korzáry u Pelargiru a zvítězili v bitvě na Pelennorských polích. Poté se Aragorn zapojil do bitvy u Černé brány.

Po celé Válce o Prsten byl roku 3019 Třetího věku korunován jako král Elessar Telcontar. Stal se tak 26. králem Arnoru a 35. králem Gondoru. Poté se oženil se svou milovanou Arwen, se kterou měl nástupce trůnu Eldariona a několik dcer. Před svou smrtí se ještě naposledy viděl se Smíškem a Pipinem a nakonec Aragorn zemřel roku 120 Čvrtého věku. Jeho tělo leželo mezi jeho přátely z Kraje, Smělmírem Brandorádem a Peregrinem Bralem.

Nemrtví

Nemrtvý je společné jméno pro všechny typy nadpřirozených bytostí, které zemřely, ale chovají se jako by žily. Nemrtví mohou být nehmotní jako jsou duchové nebo tělesní jako oživlé mrtvoly. Nemrtví jsou popisováni v legendách většiny kultur a vyskytují se v románech, zvláště v literatuře fantasy a v hororech.
Nejtypičtější oživlá mrtvola a nejznámější nemrtvý je zombie (i když podle některých zdrojů je zombie ve voodoo ve skutečnosti živý člověk). V jejím případě dochází k rozkladu jako u obyčejného mrtvého těla. Často jsou mezi nemrtvé řazeni i upíři a (oživlé) mumie - tito nemrtví mohou žít věčně. Méně často ghůlové. Zřídka se vyskytují fexti a strygy. Nehmotní nemrtví se někdy dělí na duchy, přízraky, fantomy a další.
Upíři se považují za úplně jinou nebo lidem nadřazenou rasu, jakoby vyšší stupeň lidského vývoje. Většinou se však tato krev sající monstra řadí k ostatním nemrtvým.
Lichové jsou potom čarodějové, kteří se sami úmyslně zakleli do podoby nemrtvého za účelem prodloužení života (nejlépe na nekonečno).
Magický obor zabývající se vytvářením nemrtvých se nazývá nekromancie a bývá řazen do temné magie.

Nemrtví v knihách

1) Zeměplocha: V rámci Zeměplochy jsou za nemrtvé označovány ty bytosti, které po své smrti nezemřou, ale dál se chovají jako živí. Na Zeměploše se vyskytují zombie (především kniha Sekáč), upíři (Carpe Jugulum, Pravda) a mumie (Pyramidy).

2) Středozemě: Prstenové přízraky - nazgúly - můžeme řadit mezi nemrtvé oživené mocí prstenů. Typičtějšími nemrtvými jsou přízraky ze Stezky Mrtvých. Ve Středozemi se vyskytuje i upírka - Thuringwethil, ale nejedná se o nemrtvého ale o Maiu (démona).

3) Warcraft: Ve světě Warcraft je rasa nemrtvých součástí orcské hordy a za třetí války se osamostatní na vlastní národ jménem Pohroma, od kterého se ještě později oddělí skupina nemrtvých, kteří si říkaji Zapomenutí (v originále Forsaken), kteří uvolí k tomu, že se přidají k hordě. Zapomenutí chtějí kompletně vymítit Pohromu kvůli dávné pomstě. Ve Warcraftech jsou nemrtví dělěni na ghůly, Pekelné ďábly, Nekromancery, jakési duchy, mrazivé Wyrmy a podobně.

Ztraceni 2 .řada-1.díl: Muž vědy, muž víry

Muž je ráno probuzen budíkem. Vstává, cvičí, dělá si snídani a poslouchá hudbu. Uprostřed idyly je náhle vyrušen výbuchem. Zmateně vyběhne ke zdroji hluku. Vidíme, že se jedná o jakýsi podzemní komplex a výbuch byl odpálený dynamit, který naši dobře známí hrdinové - Jack, Hurley, Locke a Kate - použili k otevření poklopu.Jack rozhodne, že do poklopu zatím nikdo nepoleze, a všichni se proto vrací k vyděšené skupině. Jack se snaží především všechny uklidnit a ujistit je, že jim žádné nebezpečí nehrozí, pokud zůstanou pohromadě. Locke však nesouhlasí, aby počkali přes noc, a sám se vydává prozkoumat, co je pod poklopem. Spolu s ním vyráží také Kate, u které převáží zvědavost. Locke Kate do šachty spustí, ale ta je najednou vtažena dovnitř. Locke jde rychle za ní.Jack se je po chvíli vydává následovat, zatímco ostatní se snaží se navzájem ujistit o tom, že Ti druzí zatím nezaútočí. Nejzvláštnější věc se přihodí Shannon, která v džungli hledá ztraceného Vincenta a najednou se před ní objeví promočený Walt, nesrozumitelně šeptající. Za chvíli zmízí a Shannon přemýšlí, jestli se jí to celé nezdálo.Když Jack dorazí k poklopu, nenajde Locka ani Kate. Spustí se dovnitř a vydává se směrem do útrob chodeb. Dorazí do velké místností, kde nalezne spoustu elektroniky. Když se snaží jednoho z přístrojů dotknout, objeví se Locke a má u hlavy pistoli, kterou drží muž - obyvatel toho komplexu, ve kterém Jack poznává někoho, s kým se kdysi dávno setkal - Desmonda.

Flashback
Postava flashbacku: JACK

V nemocnici se Jack setkává s pacientkou, která je po automobilové nehodě těžce zraněna a bude zřejmě navždy ochrnuta. Při prvotním ošetření se rozhodne ošetřit tuto ženu dříve než druhou oběť autonehody, muže s příjmením Rutherford, který zraněním podlehne. Ošetřená žena se jmenuje Sarah a Jack jí přislíbí, že udělá vše proto, aby ji zachránil. Celý zoufalý z této situace se vydá na noční kondiční běh, kde potká muže jménem Desmond, který ho povzbuzuje a snaží se ho motivovat. Následující den Jack překvapivě zjišťuje, že operace se podařila a pacientka se začíná hýbat. A nyní už víme, že tato žena se stane v budoucnu jeho manželkou...

Zajímavosti
- Název epizody je odvozen od věty, co řekl Locke v závěrečné epizodě 1. série - řekl Jackovi, že je muž vědy, zatímco on sám je muž víry
- Když Locke spouští Kate do poklopu, začíná počítat "1... 2... 3...". To je narážka na 1. epizodu "Pilot", kde Jack naučí Kate tento trik, aby jí pomohl překonat strach.
- Když je Jackova budoucí žena Sarah stole na operačním sále, říká, že na své svatbě musí tančit. To se vztahuje k epizodě "Do No Harm", kde se o tom zmiňují na předsvatební večeři.
- Tato epizoda začáná stejně, jako první epizoda první série. Tam jsme jako první viděli Jackovo oko, jak se otevírá, tady stejně vidíme Desmondovo oko.
- Hurley (Jorge Garcia) zmiňuje, že další katastrofa způsoběná čísly byla, že do "Chicken Joing", kde pracoval, narazil meteorit.
- Walt Shannon nejdříve naznačí, ať je tiše, a pak něco nesrozumitelně šeptá. Jeho šepot byl pozpátku, pokud by si to někdo přeložil, říká "Nemačkej tu klávesu... je zlá". Řeč je o klávese "Execute", kterou chtěl stisknout Jack na konci této epizody.
- V době vysílání vidělo tuto epizodu na ABC 23,1 milionů diváků, což bylo nejvíce ze všech stanic toho večera a o mnoho více než první epizoda první série.
- Je řečeno, že věk Adama Rutherforda je 57, což je 42 plus 15, dvě z "čísel".
- Když cizinec (Desmond) na stadionu řekne Jackovi, že je téměř doktor, Jack řekne "Svět je malý". Totéž řekl Sawyer Jackovi, když mu vyprávěl o svém setkání s Jackovým otcem.

Čísla 4 8 15 16 23 42

- 8:15 - čas umrtí otce Shannon
- 57 (42+15) - věk, kdy otec Shannon zemřel
- 8 - Počet měsíců před hávarií, kdy měla mít Sarah svojí svatbu.
- 108 - Hodiny pod poklopem odpočítávají 108 minut, což je součet všech čísel
- 42 - ID na Jackově kartě v nemocnici
- 4 8 15 16 23 42 - Číselná kombinace zadávaná do počítače

převzato z: www.lost.cz

Místa ve Středozemi - lidská sídla - Arnor

Arnor, neboli Severní Království bylo království Dúnadanů v zemích Eriadoru ve Středozemi. Název pochází ze Sindarštiny a znamená Země Králů.

Historie
Arnor byl založen na sklonku Druhého věku (3220 D.v.) Elendilem, jako sesterské království Gondoru.
Před oficiálním založením Arnoru zde žili Númenorejci.
V Arnoru se též nacházely tři vidoucí kameny-palantíry. První byl ve věži Amon Sul, druhý v Annúminasu třetí v Bílých věžích.
Zpočátku vládl v Arnoru král Elendil a v Gondoru jeho 2 synové: Isildur vládl v Minas Ithil (Minas Morgul) a Anárion v Minas Anor (Minas Tirith). Avšak když Elendil vytáhl do boje proti Sauronovi, tak byl on sám zabit společně se svým synem Anárionem a Gil-Galadem, velekrálem Noldor. A tak se novým králem Arnoru stal Isildur. V Gondoru vládl Anárionův syn Meneldil.
Avšak ani Isildur nebyl na trůnu dlouho. Zahynul totiž v bitvě na Kosatcových polích a nepomohl mu ani Prsten, který spadl do Andúiny společně s Isildurem, jehož tělo se nikdy nenašlo. Možná jeho tělo spálil Saruman, hledající Prsten.
Každopádně se vlády v Arnoru chopil Isildurův syn Valandil (to bylo roku 2 Tř.v.). A jak už to v u králů bývá, tak si i králové Arnoru předávali nějakou věc z generace na generaci. Isildurovi dědicové si předávali Elendilmir (Bílá hvězda z Elfského křišťálu na Mitrilové pásce,"koruna" Severního Království).
Vše pokračovalo normálně a Arnor vzkvétal. Ale to jenom do roku 861 Třetího věku, kdy zemřel 10. král Eärendur. V království propukla občanská válka a Arnor byl rozdělen na 3 části (království). V každé vládl jeden Eärendurův syn. Ty části se jmenovaly: Arthedain, Cardalon a Rhudaur. Tím však spory nekončily, protože králové se hádali o věž Amon Súl s palantírem. Nakonec spor skončil tím, že věž byla zničena a palantír se kamsi ztratil.
Roku 1300 Třetího věku vznikla Černokněžná říše Angmar. Vládci části Rhudaur nebyli potomky Númenorejských a tím pádem to nebyli Dúnadáni. A tak se Rhudaur stal nepřítelem zbylých 2 částí a spojil se s Angmarem.
V roce 1409 Třetího věku byl Rhudaur zcela vylidněn a vojska Angmaru zaútočila na Cardalon, který neměl sebemenší šanci. A tak zbyla už jen poslední část-Arthedain. Ani ten nebyl svobodný nadlouho. Angmar zaútočil i na tuto část a dobyl Fornost. Poslední Arthedainští vládci si začali říkat králové Arnoru. 25. a též na dlouho posledním králem byl Arveduin, který zemřel roku 1975 Třetího věku. Z jeho potomků už nebyli králové, ale stali se z nich náčelníci Dúnadanů.
Na téměř 1000 let Arnor zaniknul a obnovil ho a roku 2931 26.král Arnoru i Gondoru Aragorn II.

Zde je výčet králů (oranžově) a náčelníků (modře):
1. Elendil Vysoký (3320-3441 D.v.)
2. Isildur (3341 D.v.-2 T.v.)
3. Valandil (2 -249 T.v.)
4. Eldacar (249 -339 T.v.)
5. Arantar (339 -435 T.v.)
6. Tarcil (435 -515 T.v.)
7. Tarodor (515 -612 T.v.)
8. Valandur (612 -652 T.v.)
9. Elendur (652 -777 T.v.)
10. Eändur (777 -861 T.v.) - (rozdělení království)
Arthedainští králové
11. Amlaith (861 -946 T.v.)
12. Beleg (946 -1029 T.v.)
13. Mallor (1029 -1110 T.v.)
14. Celepharn (1110 -1191 T.v.)
15. Celenbrindor (1191 -1272 T.v.)
16. Malvegil (1272 -1349 T.v.)
17. Argeleb (1349 - 1356) - opět si začal říkat král Arnoru (Arthedain a Cardolan)
18. Arveleg (1356 - 1409 T.v.)
19. Araphor (1409 - 1589 T.v.)
20. Argeleb II. (1589 - 1670 T.v.)
21. Arvegil (1670 - 1743 T.v.)
22. Arveleg II. (1743 - 1813 T.v.)
23. Araval (1813 - 1891 T.v.)
24. Araphant (1891 - 1964)
25. Arvedui (1964 - 1975) - poslední král Arthedainu a Arnoru
26 Aranath
27 Arahael
28 Aranuir
29 Aravir
30 Aragorn I.
31 Araglas
32 Arahad I.
33 Aragost
34 Aravorn
35 Arahad II.
36 Arassuil
37 Arathorn I.
38 Argonui
39 Arador
40 Arathorn II.
41 Aragorn II-Aragorn byl i náčelníkem Dúnadanů tak i králem.
Aragorn II. Elessar králem obnoveného království (2931 Třetího věku - 120 Čtvrtého věku)

The lord of the Rings: Battle for the Middle-Earth

John Ronald Reuel Tolkien. Není snad člověka, který by jeho jméno neznal, pečlivý autor, jehož dílo se stalo základním kamenem fantasy jako svébytného literárního žánru: a jako zbožňovaná modla vykonalo mnoho dobrého, ale i zlého. Kdo se ponořil do světa statečných mužů, moudrých elfů, statných trpaslíků, hbitých hobitů, odporných skřetů, tupých zlobrů a jiných strašlivých tvorů temnoty, těžko hledal cestu zpět. Na chlubení se dvacetinásobným přečtením více než tisícistránkové knižní trilogie je v době televize a počítačů cosi nenormálního – a možná magického. Anglická kniha století, titul populárnější než Bible a Bibli pro mnohé ateisty svým způsobem představující, to všechno platí pro Společenstvo prstenu, Dvě věže i Návrat krále.

Battle for Middle-Earth, Bitva o Středozem, je jednou z nejlepších realtimových strategií posledních let, fantastickým zážitkem, demonstrací technologického pokroku a hrou, jež přivede do obtížně popisovatelného stavu nejen ty, kteří snídají lembas, pokoj mají vytapetovaný Elijahem Woodem a zadnici si utírají Gandalfem, moudře se mračícím z nerecyklovaného toaletního papíru. Bez přehánění jde o hru, při jejímž popisu docházejí superlativy.

Ale teď už ke hře samotné. Už intro a první momenty kampaně ale naladí i největší pesimisty opět na pozitivní vlnu. Krásná animace v in-game enginu využívá plně filmové licence a v podobném stylu vypráví zestručněný příběh vzniku a osudu Jednoho prstenu, načež následuje průlet kamery nad černou věží a rozvinutí překvapivě strohého hlavního menu.

Ani v dalším průběhu hry se autoři nesníží k prostému přebírání filmových záběrů. Ty se objevují jen v malých záblescích, v levé spodní části obrazovky, kde se obvykle nachází minimapa. Když dojde v kampani k nějaké naskriptované události, jež má v Jacksonově trilogii pevný podklad, ukáže hra místo ní krátký šot, jenž navede ty hůře se orientující zpět na dějovou linii.

Přesto hře fantastické animace, ve kterých je filmová licence zastoupena chytrým konvertováním záběrů a odpovídajícími hlasy herců, nechybí. Většina úkolů je uvozena nádhernou cut-scénou, jež by v jiných titulech obstála jako spičková, opěvováníhodná renderovaná sekvence – a tady je přitom jen předskriptována v enginu hry s detaily vyhnanými na maximum.

Kliknutí na volbu Singleplayer a Campaign v menu odhalí hned dvě po sobě jdoucí série misí, které nesou výstižné názvy Good a Evil. Hráči v nich projdou vždy cca dvěma desítkami jednotlivých bitev, přičemž vystřídají dva v multiplayeru samostatně hratelné národy: Rohan a Gondor jakožto zástupce Svobodného lidu Středozemě a Železný pas s Mordorem jako protiváhu.

Některé mise jsou povinné a posunují děj vpřed (dobytí Železného pasu, obrana Minas Tirith, průchod Cirith Ungolem), mezi nimi se ale vždy nachází určité „hluché místo“, kde si hráč může víceméně dle libosti vybrat z různých teritorií. A není to volba kosmetická: mezi dobytím severního a východního Rohanu JE hmatatelný rozdíl. Jednotlivé provincie totiž poskytují hráči bonusy k maximální hranici ovladatelných jednotek, magické síle a ekonomice – a je jen na něm, zda se mu do plánů hodí spíše bonus ke globálnímu čarování, nebo raději bude rychle těžit suroviny.

V rámci bází dostává hráč prostor k výstavbě v předdefinovaných slotech. Existují dva typy: do jedněch lze „píchnout“ stavbu obrannou (typicky tedy věž či statický trebuchet), druhé slouží k užitkovým a rozměrově objemnějším stavbám. Mezi nimi se nacházejí ekonomické (farma u Gondoru a Rohanu, pila u Mordoru a Železného pasu), rekrutovací pro jednotlivé druhy jednotek (kasárna, cvičírna lučištníků, líheň skřetů, stan pro olifanty atd. atd.) a se speciálním účelem. Mezi nimi je posilující socha, ozdravující studna, dílna na dobývací zařízení, u Gondoru již zmiňovaný kameník, či všemožné upgradovací kovárny a zbrojírny. Budování probíhá automaticky, stejně tak těžení. Vesničané přesto na ploše přítomni jsou: v případě dřevěných pil u temné strany urychlují proces získávání peněz, u všech národů pak mají veledůležitou opravovací roli.

Silnou převahu v oblasti hrdinů má světlá strana. V průběhu kampaně se po svém představí celé Společenstvo, ovšem v rámci vybalancování jsou někteří členové dost chabí. Takoví Smíšek s Pipinem toho opravdu moc nevybojují a i jako průzkumníků s jejich elfími plášti neviditelnosti je jejich využití omezené. Mezi elitu naopak patří Aragorn s Gandalfem – a snad proto byl dědic gondorského trůnu zařazen mírně nelogicky k rohanským do společnosti krále Théodena, statečného maršála Éomera a bojovné krásky Éowyn.

Hodnotit grafické zpracování asi není nijak zvlášť nutné. Battle for Middle-Earth jednoduše vypadá bombasticky – a jestliže se psalo o hrách jako Codename: Panzers nebo Armies of Exigo, že vypadají skvěle, pak Bitva o Středozem nabízí hráči podívanou ještě lepší.

Shrnutí: Battle for Middle-Earth je úžasná hra, která nenechá žádného tolkienistu klidným – a neměla by ani žádného fanouška dobrých RTS.

Hodnocení Bonuswebu: 94%

Mé hodnocení: Tato hra je opravdu jedna z nejlepších strategií, co jsem hrál a jako jedna z mála her, založená zčásti na knize, či filmu se fakt povedla. Ale jelikož jako ke každé hře mám nějaké výhrady (např. zlá strana má méně hrdinů-Gothmog mě docela chybí; nebo někoho trošku může štvát to, že nemůže stavět, kde se mu zachce). A tak dávám Bitvě o Středozem 95 %.

Zlí tvorové Středozemě-8.část

(pokračování předchozího článku)

Draci
Jak už je z předchozích článků známo, Melkor vytvářel a pěstoval v jamách Angbandu nové netvory. Nejmistrovějším dílem však byli draci, kteří byli rozděleni na 3 druhy: draci, kteří se plazili, draci chodící po nohách a drací, kteří uměli létat. Dále ještě byli rozděleni na: ledové draky (bojovali drápy a zuby) a Urulóki (ohniví draci). Všechny druhy měly zlé vlastnosti lidí, trpaslíků a elfů.
Draci byli mohutní a měli obrovskou sílu a jako pancíř železné šupiny. Jejich zuby a drápy byli skoro jako oštěpy a svým ocasem mohli rozdrtit kdejaký štít. Draci, kteří mohli létat vyvolávali pod sebou na zemi hurikány a naopak ohniví draci chrlili plameny, které páliliy vše, na co narazily.
Další vlastností draků byl jejich zrak, sluch a čich. Viděli neuvěřitelně daleko a zaslechli i dech nejtiššího nepřítele a podle čichu rozeznali každého tvora na dálku.
Draci byli i inteligentní a měli rádi hádanky. Nebyli však moudří, protože byli marniví, žraví, žádostiví, zlí a přetvářeli se.
Jelikož byli stvořeni z ohně, neměli moc rádi vodu a také dávali přednost tmě před světlem. Jejich krev byla černá a obsahovala jed a jejich pach byl směsicí slizu a síry. Dračí těla žhnula plamenem, podobným drahokamu a když se smáli svým hlubokých smíchem, i hory se otřásaly.
Oči jim sršely světlem rubínu a když se naštval, létaly z nich rudé blesky.
Dračí hlas byl v podstatě drsný šepot a společně s upřeným pohledem očí, vyvolával dračí kozlo, jež mohlo okouzlit slabší a méně opatrné nepřátele a drak si tak mohl podrobit jejich mysl.
Jako první drak z čeledi Urulóki byl stvořen drak jménem Glaurung, neboli Otec draků. Vyrůstal celé jedno století, skryt v jeskyních, poté však se vztekem vyrazil z Angbandu a vyšel do světa. Jeho slabinou bylo, že nemohl létat, i tak byl ale strašlivý. Stihl vypálit elfské země Hithlum a Dorthonion, poté ho však zahnal kníže Fingon. Glaurung se vrátil do Angbandu a Melkor se na něj hněval, protože chtěl, aby Glaurung ještě více vyrostl. A tak Melkor držel Glaurunga ve svých kobkách dalších 200 let. Poté ho vypustil a tím začala Čtvrtá bitva v Beleriandských válkách. Glaurung vedl Melkorova vojska do bitvy proti Vznešeným elfům.
Společně s balrogy a skřety prolomili obklíčení Angbandu a vyhnali elfy.
V Páté bitvě se Glaurung prosadil ještě víc. Jakýmsi záhadným způsobem totiž zplodil , menší potomky ledových a ohnivých draků a ti bojovali po jeho boku. Společně porazili elfi i lidi a proti jejich ohni obstáli pouze Belegostští trpaslíci, kteří přišli bojovat se společným nepřítelem.
Poté, co Glaurung zpustošil Nargothrond, byl zabit Túrinem Turambarem-obyčejným člověkem. Glaurunga zabil meč Gurthang, který mu Túrin vrazil do břicha, on sám ale zahynul následkem jedu a dračích záštiplných slov.
Glaurung však nebyl největším drakem ve Středozemi. Tuto vlastnost měl drak jménem Ancalagon Černý, který pobíjel Západní vojsko při Válkách hněvu na konci Prvního věku. Byl to první okřídlený drak a zaháněl nepřátele na ústup. Proti okřídleným drakům však přilétli orli společně s Eärendilem a jeho Vingilotem-létající lodí. Tato bitva ve vzduchu trvala dlouho, avšak nakonec zvítězil Eärendil a svrhl Ancalagona dolů. Ostatní draci uprchli nebo byli zabiti. Toto byl konec Války hněvu a stejně tak konec Melkora,jehož moc byla navždycky zlomena.

Draci v podstatě na celý Druhý věk vymizeli a objevili se až ve věku Třetím, kdy obývali severské pustiny za Šedými horami. Vypráví se, že jejich žádostviost je dovedla k nahromaděnému bohatství sedmi trpasličích králů.

Nejsilnějším drakem v Šedých horách byl Scatha, ktetý vyháněl trpaslíky do doby, než se mu postavil Fram, kníže lidského původu. A tento Fram Scathu zabil, i když draci se později do Šedých hor stejně vrátili. Trpaslíci se bránili marně a draci ovládli celé Šedé hory.

Ve 28.století Třetího věku přiletěl největší drak tohoto věku a usídlil se v Ereboru, v Osamělé hoře. Jmenoval se Šmak Zlatý, měl netopýří křídla a zabíjel jak lidi, tak trpaslíky. Zničil lidské město Dol a pobořil bránu a zdi království trpaslíků v Osamělé hoře. Trpaslíci tak byli nuceni své království opustit, mnohé však Šmak pobil a zabral trpasličí poklad, složený z drahokamů, zlata, mithrilu, sříbra, elfkých perel a klenotů, safírů, smaragdu a diamantů.

Takto zde Šmak sílil dvě století až do doby, kdy roku 2941 Třetího věku přišla k Osamělé hoře skupina dvanácti trpaslíků, jejichž vůdcem byl Thorin Pavéza a hobit Bilbo Pytlík. Šmak se zdál být neporazitelný, avšak Bilbo Pytlík odhalil draku slabinu na hrudi, ke by se dal zabodnout meč.

Skupina odvážlivců draka vydráždila a ten vylétl ze svého úkrytu a začal chrlit oheň. Letěl až na město Esgaroth, které chtěl spálit, avšak postavil se mu člověk jménem Bard Lučištník. Ten vystřelil šíp a ten zasáhl draka do slabého místa. Šmak se zřítil a zahynul.

Draci dál žili v Šedých horách, avšak žádný příběh už o nich nevypráví.

(to je konec článků o zlých tvorech Středozemě)

Zlí tvorové Středozemě-7.část

(pokračování předchozího článku)

Mohyloví duchové
Na východ od Brandyvínské řeky za Starým hvozdem stály Mohylové vrchy, což bylo nejstarší lidské pohřebiště ve Středozemi. Nebyly tam ani stromy ani voda, jen tráva obrůstala oblé kopce korunované monolity a velkými kruhy vybělených kamenů. Byly to pohřební mohyly z Prvního věku zbudované pro lidské krále. Mnoho věků byly Mohylové vrchy posvátné a ctěné, až se z černokněžného království Angmaru rozlétlo po Středozemi mnoho strašných a trýzněných duchů, kteří se zoufale chtěli skrýt před hladovým slunečním světlem. Démoni, jejichž těla byla zničena, hledají jiná těla, v nichž by se mohli usídlit jejich zlí duchové. Tak se z Mohylových vrchů stalo strašidelné a obávané místo. Z démonů se stali mohyloví duchové, Nemrtví, kteří oživovali kosti a drahokamy posázená brnění dávných lidských králů, kteří tento kraj obývali v Prvním slunečním věku.
Mohyloví duchové vládli temnotou, jež pronikala do očí, srdce i mysli a lámala vůli. Měnili podoby a mohli přecházet z jedné do druhé a nabýt vzhledu čehokoli živého. Na neopatrné pocestné přicházel mohylový duch nejčastěji v podobě temného přízraku se svítícíma studenýma očima. Hlas měl zároveň hrozný a hypnotický, jeho kostlivá ruka studila jako led a svírala jako železná past. Pod zakletím Nemrtvého ztrácela oběť vůli. Tímto způsobem zavlékal mohylový duch živé do hrobek na kopcích. Když ukládal oběť na kamenný oltář a poutal ji zlatými řetězi, ozýval se v mohyle ponurý sbor trýzněných duší. Duch oběť zahalil sinavým plátnem a drahými šperky dávno zemřelých a pak ji usmrtil obětním mečem.
Ve tmě to byli mocní duchové; chránilo před nimi jen silné zaklínadlo. Zničeni mohli být jen světlem a světla se báli a nenáviděli je ze všeho nejvíce. Mohyloví duchové byly ztracené a zmučené přízraky a jejich poslední možnost zůstat na zemi závisela na bezpečí temné hrobky. Jakmile byla kamenná komora prolomena a proniklo do ní světlo, mohyloví duchové se na slunci rozplynuli jako mlha a navždy zanikli.

(zítra se dočkáte posledního pokračování série o zlých tvorech Středozemě)

Zlí tvorové Středozemě-6.část

(pokračování předchozího článku)

Vlkodlaci
V Prvním věku se v Beleriandu objevilo nové plemeno zmučených duchů, kteří byli otroky Morgotha. Je možné, že to byli Maiar, sloužící Morgothovi v Utumnu a Valar je tak proměnili ve stvůry. Nebo je také možné, že původ těchto bytostí byl jiný. Jedno je však jisté, tito zlí duchové vstoupili do podoby vlka kouzly. Tito tvorové měli v očích strašnou zlobu, mluvili jak Černou řečí, tak i jazykem elfů.
V Beleriandských válkách bojovalo nejvíce vlkodlaků po boku Saurona, když útočil na věž Noldor. Ta věž se po dobytí nazývala jako Tol-in-Gaurhoth (Ostrov vlkodlaků) a v této věži se usadil Sauron. Pod věží byly hluboké kobky a celou věž střežili vlkodlaci.
Pří pátrání po silmarilech přišel k temné věži Huan, Valarský vlkodav a mnoho vlkodlaků pobil. Nakonec s ním bojoval praotec a pán vlkodlaků-Draugluin. Ten nakonec musel z boje utéct a skrýt se ve věži. Doběhl k Sauronovi a řekl mu o Huanovi, sám však pošel. Sauron se proměnil ve vlkodlaka ještě většího než Draugluin a postavil se Huanovi.
Huan však uchopil Saurona za hrdlo a ten se nemohl vyprostit kouzly ani silou. Sauron byl tak nucen přenechat věž Berenovi a Lúthien, které Huan doprovázel.
Z ostrova spadlo zlé kouzlo a tím také z vlkodlaků jejich podoba. Sauron utekl v podobě netopýra a jeho moc v Beleriandu byla zlomena.



Krebainy z Vrchoviny
Tito tvorové byli podobní velkým černým vranám a žili ve Třetím věku ve Vrchovině a ve Fangornu. V šedé elfštině se tito ptáci nazývali krebainy a byli to zvědové a služebníci zlých mocností. Při Válce o Prsten sloužili Sarumanovi a hledali Toho, který nesl Prsten.

Mordorské mouchy
Podle vyprávění a příběhů žili v Mordoru jen skřeti, zlobři a lidé, sloužící Sauronovi. Ale přece jen se tu vyskytoval i jiný živočišný druh. A tím byly zlé roje krvežíznivých much. Byly černé, hnědé, šedé a vydávali hluk, byli ohavné a měly neustále hlad. Na hřbetě měly znak rudého oka, jako symbol Saurona jako příklad, že Sauron ovládá všechno, i malé tvory jako jsou mouchy.

(pokračování příště)

Zlí tvorové Středozemě-5.část

(pokračování předchozího článku)

Upíři
Ani ve starých příbězích z dávných dob se nevypráví, z čeho vypěstoval Temný pán Melkor krvežíznivé netopýry. V některých příbězích se však píše, že v Prvním věku přišli upíří duchové v této okřídlené podobě s ocelovými drápy, do Melkorových služeb.

V dobách moci silmarilů žila asi nejznámější a nejmocnější upírka-Thuringwethil ("Žena tajného stínu"). Ta prý sloužila jako hlavní posel mezi Angbandem a Sauronovým Tol-in-Gaurhothem, kde Sauron ovládal legie vlkodlaků. Po pádu Tol-in-Gaurhothu na sebe sám Sauron vzal upíří podobu a uprchnul. Když byla zlomena černokněžná moc Saurona, mnohá kouzla byla zlomena. Thuringwethilin plášť, díky němuž na sebe mohla brá podobu upíra z ní spadl a staršlivý duch upíra uprchnul.

Vlci

Vlci přišli do Středozemě už za hvězdných věku a nejvíce se družili se skřety. Někteří dokonce sloužili Melkorovým stvůrám místo koní a vzbuzovali hrůzu.

I když byli ve Třetím věku vlci menší než kdysi, stále byli obávanými stvůrami.

Kronika západních zemí vypráví, že roku 2911 Třetího věku přišli vlci za Kruté zimy a prolili sníh v Eriadoru lidskou krví.

Jako nesjtrašnější vlk je udáván Carcharoth, neboli Rudá tlama, kterého stvořil a vychoval Morgoth v Prvním věku. Dal mu také obrovskou moc. Carcharoth vyrsotl v obra a měl neuvěřitelnou sílu.Měl červené oči a zuby jako otrávená kopí skřetů. Stal se strážcem brány do Angbandu a nikdo kolem něj neprošel.

Když se Beren vydal ukrást Melkorovi silmaril, uhryzl Carcharoth Beremovi ruku i se silmarilem, který ho popálil prudkým ohněm. Ve svých mukách zbil Carcharoth mnoho elfů i lidí, zatímco byl spalován zenitř ohněm. Jeho síla se však stále zvětšovala, jeho zloba byla strašná.

Nakonec se Carcharothovi postavil Huan, vlkodav Valar. Carcharoth ho pohryzal otrávenými zuby a pojistil tak jeho smrt, sám však byl Huanem zabit blízko sladkých vod Esgalduiny.

Vrrci
Ve Třetím věku se objevila v Rhovanionu zlá vlčí odrůda, spřátelená se skřety z hor. Této odrůdě se říkalo vrrci a v boji na nich většinou jezdili skřeti-Jezdci na vrrcích. Ve Válce o Prsten byla většina vrrků pobita a od té doby se o vrrcích nevypráví.

(pokračování příště)

Zlí tvorové Středozemě-4.část

(pokračování předchozího článku)

Okřídlené stvůry

V době Války o Prsten létali nazgulové na podivných tvorech, pro které ani elfové neměli jména. Tyto bytosti měli ptačí zobák, pařáty, netopýří křídla a hadí krk. Létali rychleji než vítr. Nejspíše se živili skřetím masem a byli to největší letecké stvůry ve Třetím věku. Okřídlené stvůry byly černé a zlé, ne však nesmrtelné, byli to živí tvorové stejně jako třeba draci, jemonže starobylejší.
Tyto netvory vypěstoval Temný pán Malkor ve svých jamách Utumna ve Věku Lamp.

Tito tvorové byli stvořeni ve stejné době jako Kraken a Had.

Okřídlené stvůry přežily až do Třetího věku a sloužili Sauronovi, avšak Třetí věk byl jejich posledním. Jednu stvůru zabila Éowyn Rohanská v bitvě na Pelennorských polích, ostatní padly společně s nazguly při zničení Prstenu.

Kraken

Dle starých pověstí Temný pán Melkor vypěstoval v jamách Utumnu mnoho strašných stvůr, která nedostala jména. Tito tvorové měli ovládat vzduch (okřídlené stvůry), zemi (balrogové) i vodu (krakeni).

Někteří netvorové přežili několik věků ve spánku, až do Třetího věku. V Červené knize Západní marky se vypraví, že když trpaslíci probudili balroga, z temných vod hluboko pod horami vyšla i jiná nestvůra. Měla mnoho chapadel, obalené slizem a nazývala se kraken. Z krakenova obrovského těla se linul nazalenalý, inkoustový puch. Tato stvůra ležela hluboko pod horami, ale pozěji pronikl do čistých vod říčky Sirannon, vytékající ze Západní brány Morie. Tady si kraken vybudoval velikou hráz a vytvořil ohavnou, stojatou, černou tůň. Kraken tak strážil Západní bránu Morie a neprošel kolem něj nikdo, kdo by nebyl napaden. I proto byl v Knize Mazarbul kraken nazván "Pozorovtel ve vodě"

Netopýři

Dalšími tvory, které vypěstoval Temný pán Melkor v jamách Utumna byli netopýři, sající krev. Neví se, jestli byli vytovřeni z ptáka, či něčeho jiného, každopádně to byli služebníci zla.

Zvyky a chutě netopýrů se pro špatné a zlé záměry velice dobře hodily a některé staré příběhy vypráví, že když mocní služebníci Melkora byli v nouzi, brali na sebe podobu netopýra. Jako příklad bych mohl uvést upírku Thuringhwetil (nazývána jako "žena tajemného stínu"), či samotného Saurona, který když prchal z Tol-in-Gaurhothu, na sebe vzal netopýří podobu.

V Červené knize západní marky také vypráví, jak při Bitvě Pěti armád ve Třetím věku, se na obloze objevily černé bouřkové mraky společně s netopýri, společně s pozemními jednotkami skřetů a vlků, bojujících proti elfům, lidem a trpaslíkům.

(pokračování příště)

Zlí tvorové-3.část

(pokračování předchozího článku)

Nazgûlové

V průběhu Druhého věku se na Středozemi objevilo 9 černých jezdců-přízraků, kteří se v Černé řeči Mordoru nazývali nazgulové, neboli Prstenové přízraky. Byli to asi nejmocnější Sauronovi sluhové, které měl ve své moci.

Kdysi to bývalí lidští králové a černokněžníci, kteří dostali od Saurona prsteny. Prstenů bylo devět a byly ukovány společně Sauronem, Celebrimborem a eregionskými kováři.

To však ještě lidští králové nevěděli, že byl ukován ještě další prsten-Prsten moci. A právě tímto Prstenem byli ovládání Sauronem. Žili už dlouho, ale stále neumírali, jenomže jejich podoby pomalu bledly. Ve 23. století Druhého věku se z nich staly pouhé přízraky a otroci Sauronovy vůle. Na jeho pokyny chodili po Středozemi, nosili černé pláště s kápí, měli kroužková brnění se stříbrnými přilbami. Jenomže pod tímto oblečením se v podstatě neskrýval nikdo, pro oči všech byla jejich těla neviditelná. Všichni z nich měli strach, jelikož viděli jenom kápě bez těla. Někdy však mohli vidět žár očí, které svítily nebo rudý plamen.

Jako zbraně nosili nazgulové ocelový nebo plamený meč nebo černý palcát, či otrávenou čepel dýky.

Žádný smrtelník jim nemohl ublížit obyčejnou zbraní. Jen zbraně obsahující v sobě elfské kouzlo jim dokázala ublížit, zbraň ale potom byla zničena.

Tisíce let projížděli nazgulové Středozemí na svých černých koních a rozesívali strach kolem sebe. Jejich konec (i když ne úplný) nastal na konci Druhého věku, kdy Poslední spojenectví elfů a lidí dobylo Barad-Dur a Sauronovi byl uťat prst z Jedním Prstenem. Stejně jako Sauron padli nazgulové do stínu a putovali na východě bez moci a podoby.

To vše pokračovalo 13 století i ve Třetím věku, dokud si Sauron nedokázal vytvořit podobu. O sto let později byli nazgulové povoláni zpět ze stínu a znovu nabrali moc. Největší z nazgulů jel na sever do země Eriador a nechal zde vzniknout království Angmar s velkou pevností v Carn Dum.

Tady k sobě povolal skřety a zlé horaly. Po 600 let se zde na severu neustále válčilo. Černokněžný král Angmaru, jak byl vůdce nazgulů nazýván, bojoval s Dúnadany, kteří ale proti moci nazgula neměli šanci. Města a provincie padala až do roku 1974 Tetého věku, tedy do doby, než padla poslední provincie Arthedain i s městem Fornost.

Černokněžný král se ale z výhry moc dlouho neradoval, protože roku 1975 Třetího věku povstalo vojsko vedené elfy Círdanem a Glorfindelem a gondorským králem Eärnurem. Rozhodující bitva se odehrála u Fornostu. A tak toto vojsko Angmar dobylo, pro Saurona to však byla jen malá porážka, jelikož skřetů měl stále dostatek a mohl se radovat pro zničení Dúnadanských království.

Roku 2000 Třetího věku nazgulové zaútočili na gondorské Dúnadany a o 2 roky později dobyli citadelu Minas Ithil (Věž Měsíce). Tuto citadelu přejmenovali na Minas Morgul (Věž černých přízreků), neboli Mrtvé město a Černokněžná věž.

Hlavní z Devítky se usadil v Minas Morgul a stal se pánem této citadely. Od té doby nosil na hlavě ocelovou korunu. Potom zabil krále Eärnura a rozpoutal válku s Gondorem a pustošil co se dalo.

Roku 2951 Třetího věku se Sauron vrátil do Mordoru a lidem začalo docházet, že morgulské přízraky jsou právě ty přízraky, kteří padli se Sauronem ve Druhém věku.

Roku 3018 Třetího věku se Sauron dozvěděl, kde se nachází jeho Prsten a vyslal pro něj devět nazgulů. Skoro už natahovali po Prstenu ruce, když na hranici Roklinky v Bruinenském brodu byli splaveni řekou a zahnáni elfskou mocí.

Nebyli však zabiti a nyní se objevovali na okřídlených stvůrách (o kterých budu psát později), kterým elfové nedokázali dát jméno. Na těchto stvůrách mohli nezgulové létat vzduchem a mít tak přehled o tom, co se děje na zemi.

V bitvě na Pelennorských polích byl zabit Černokněžný král Angmaru. Tohoto nazgula zahubili při bitvě Éowyn Rohanská a Smělmír Brandorád. Smělmír nejdříve bodl nazgula elfí čepelí a Éowyn, jelikož nebyla "smrtelný muž" tento přízrak zahubila.

Nazgulů zbylo osm a na svých okřídlených stvůrách vzlétli do bitvy u Černé brány. Sauron ale ucítil Prsten a tak přikázal nazgulům letět k Hoře Osudu, kde si Frodo Pytlík nasadil Jeden Prsten. Přiletěli ale pozdě, Prsten už byl mezitím zničen v ohních Orodruiny. Tím padl Sauron a stejně tak i Prstenové přízraky, kteří našli svůj konec v plamenech, které je nadobro pohltily.

(pokračování příště)

Zlí tvorové-2.část

(pokračování předchozího článku)

Balrogové

Balrogové náleželi kdysi k Maiar, ale nechali se zlákat Temným pánem Melkorem. Stali se oddanými a strašnými služebníky, kteří poslouchali Melkorovy rozkazy. Elfové jim někdy říkali "démoni moci".

Balrogové byli obrovští démoni, trochu podobní lidem. Z nozder jim šlehaly plameny a stejně tak byli celí pokrytí ohněm. Jejich zbraní byl obrovský plamenný bič, někdy nosili palcát, sekeru nebo planoucí meč. Bič balrogů byla zbraň mocná natolik, že vyhnala i obrovskou pavoučici Ungoliant, kterou se marně pokoušeli zahubit Valar.

Velitelem balrogů byl Gothmog (pozor, neplést si toto jméno s vůdcem skřetích legií za Války o Prsten), nazývaný Pán balrogů a velitel Angbandu. Gothmog zabil ve válkách i tři velké elfské pány, Fëanora (krále elfů), Fingona (velekrále Noldor) a při útoku na Gondolin i elfského pána Ectheliona, který byl ale zároveň i jeho zhoubou.

Balrogové byli bojovníci, kteří se nacházeli v přední části vojska a tak když padla říše Melkora, byla většina balrogů pobita.Někteří však prchli a zahrabali se pod hory a nikdo o nich mnohá tisícileti nic nevěděl. Ve Třetím věku však trpaslíci z Morie jednoho balroga probudili z jeho hlubokého spánku. Tento balrog zabil dva krále trpaslíků, poté shromáždil skřety a zlobry a společně vyhnali trpaslíky z Morie. Ale i tento balrogův skutek nezůstal nepotrestán. Když Společenstvo Prstenu procházelo Morií, postavil se balrogovi Gandalf Šedý a bojoval s ním od kořenů hor až po vrchol Zirakzigilu, kde se balrog zřítil a byl zahuben.

Velcí pavouci

Temnost, závist, chtivost, zloba. To jsou vlastnosti Velkých pavouků, jedni z nejohavnějších tvorů na celé Ardě. Největším a nejstrašnějším pavoukem byla Ungoliant, což byl zlý a mocný duch, který měl podobu právě pavouka, jenž se objevil ještě dříve než Stromy Valar. Ungoliant obývala pustinu Avathar, mezi horami Pelóry a jižním mořem. Tato pavoučice byla obávaná, strašná a podlá, ukávala tkaninu zvanou Nesvětlo Ungoliant, skrz kterou neproniklo nic.

Ungoliant přišla s Melkorem do země Valiniru, kde zničila Valarské Stromy. Pohltila světlo Stromů, ale to jí nestačilo a chtěla se zmocnit silmarilů, které vlastnil Melkor. Jen ohnivé biče balrogů ji dokázaly zahnat. Pavoučice se tak dostala do Beleriandu, kde se usadila v Nan Dungortheb (Údolí strašné smrti), kde žily někteří jiní pavouci. Ti nebyli tak silní jako Ungoliant, byli ale silní a Velká pavoučice se s nimi pářila a plodila potomky.

Ani v Údolí smrti se ale Ungoliant natrvalo neusadila. Odešla z Beleriandu a putovala na jih a žrala a ničila všechno, na co narazila. Povídá se, že nakonec sežrala i sama sebe, její potomci ale zůstali. Ti nebyli tak velcí jako Ungoliant, až na jednu jménem Odula. Ta vzala několik svých příbuzných a přešla Modré hory. Usadila se až v Horách stínu, které jsou hradbami Mordoru.

Tady se usadili a sílili a mnoho jich ve Třetím věku přešlo do Velkého zeleného hvozdu.

Zde tkali své sítě a páchali zlo, proto se hvozd přejmenoval na Temný hvozd. Tito pavouci uměli i mluvit jak Černou řečí, tak i lidským jazykem, ve kterém používali skřetí sprostá slova a vkládali do nich vztek.

Jak už bylo psáno, Ungoliant se mohla rovnat jen Odula, která sídlila v průsmyku Cirith Ungol (Pavoučí průsmyk). Tady prožila dva věky a nedokázali ji přemoci ani Dúnadané, ani elfové. Její sosák obsahoval jed a na nohách měla železné drápy. Nafouklé tělo měla černé a měla tlustou kůži, na břichu jí světélkoval sliz. Jediné zranitelné místo na jejím těle byly její černé oči.

Stejně jako její matka i ona našla svou zhoubu. Tou zhoubou byl hobit Samvěd Křepelka, který jí vypíchl oko a nabodl ji na elfí čepel Žihadlo. Zalezla zpátky do svých tunelů a nikdo o ní víckrát neslyšel. Čtvrtého věku se ale nedožila většina pavouků, zahynuli totiž jak pavouci z Hor stínu, tak pavouci z Temného hvozdu.

(pokračování příště)

Vyhodnocení ankety

Jako tradičně ukončuji po 2 týdnech svou anketu.
Tentokrát to byla anketa, kde jste volili nejoblíbenější postavu z Pána Prstenů. Účastnilo se jí celkem 57 hlasujících.
Naprosto suverénně ji vyhrál Legolas ze 17 hlasy. Na druhém místě skončil Aragorn se 7 hlasy.
Po 6 hlasech získali, a tudíž o třetí místo se dělili Gimli a odpověď "někdo jiný".
Dále 4 hlasy dostal Frodo, 3 hlasy dostali Smíšek, Arwen a Gandalf. 2 hlasy potom Sam, Sauron a Glum a jeden hlas obdrželi Pipin a Boromir.
Dnes zde vyhlašuji novou anketu, ve které budete hlasovat o tom, ve které době byste chtěli žít, kdybyste mohli. Tak hlasujte!!

Zlí tvorové Středozemě-1.část

V každém fantasy díle najdeme většinou tvory a rasy dobré, ale i zlé.

Dnes se pokusím napsat něco o těch zlých tvorech, kteří se vyskytují ve Středozemi,

nalézt je ale určitě můžete i v jiných knihách.

Nejdříve bych chtěl upozornit, že do této kategorie patří samozřejmě i skřeti, o kterých jsem už ale článek napsal, tudíž je zde nebudu jmenovat. Ještě bych chtěl říct, že článek je psán spíše podle knihy, než filmu, take můžou vznikat nesrovnalosti.

Skurut-hai

Roku 2475 Třetího věku vyšla z Mordoru nová odrůda skřetů. Měli černou kůži i krev, rysí oči, byli vysocí jako lidé a narozdíl od skřetů se nebáli světla. Skuruti měli větší sílu a výdrž a byli obávanější než skřeti. Většinou nosili černé brnění a zbroj, měli dlouhé meče a kopí a na štítu nosili Rudé oko Mordoru.

Tak jak se vytvoření obyčejných skřetů počítalo mezi největší zločiny Melkora, tak se vytvoření skurutů počítalo jako nejstrašnější čin Saurona. Skuruti se množili, rozcházeli se mezi obyčejné skřety a stávali se jejich velitely nebo si vytvářeli vlastní oddíly, jelikož byli hrdí na svou zdatnost a skřety pohrdali.

Když se skuruti vrhli na Gondor kopími a meči, hnali muže před sebou a dobyli Osgiliath, zapálili jej a zbořili kamenný most. Zpustošili tak největší gondorské město.

Během Války o Prsten byli skurut-hai mezi vojsky , jež vycházely z Morgulu a Mordoru, a pod znakem Bílé ruky jich spousty přišly ze Železného pasu do bitvy u Helmova žlebu. avšak na konci války, když padl Mordor, byli skuruti jako sláma v ohni. Po pádu Saurona bloudili s menšími skřety a jinou havětí bez pána, dávali se zabíjet a ukrývali se v hlubokých jeskyních, kde se navzájem požírali a umírali.

Poloskřeti

Mezi Vrchovci, kteří ve Třetím slunečním věku přispěchali k Sarumanově zástavě s Bílou rukou do Železného pasu, byli někteří, jejichž krev byla Sarumanovými kouzly smíšena s krví skřetů a skurut-hai. Byli to plecití muži s rysíma očima, zlí, a říkalo se jim poloskřeti. Mnozí patřili k Sarumanovým nejsilnějším služebníkům. Většina jich zahynula v Bitvě u Hlásky, buď před hradbami pevnosti, nebo v lese huornů. Někteří však ten osudný den přežili a následovali Sarumana do vyhnanství, i do hobitího Kraje, kde sloužili padlému čaroději do jeho posledního dechu.

Obři

Hvozd v Eriadoru severně od Velké východní cesty a západně od Roklinky se na konci Třetího věku nazýval Obroviště. Kdysi to bývala obydlená část Arnoru a byly tam zříceniny dúnadánských hradů, ale od válek s Černokněžným králem Angmaru se stal domovem obrů a zlobrů.

Zlobři

Zlobři prý byli vypěstováni proto, že Melkor chtěl mít stejně silné plemeno, jako byli enti. Zlobři byli dvakrát tak velcí a objemní jako nejurostlejší člověk a místo brnění měli šupiny. Tito tvorové byli z kamene. Nebyli tak silní jako enti, ale byli tvrdí jako skála. Avšak jejich temný původ měl jednu chybu, báli se světla, které je dokázalo zahubit. Kouzlo jejich stvoření bylo totiž provedeno ve tmě a když na ně dopadne světlo, kouzlo se jakoby zlomí a zkamení. Příkladem zlobrů může být z knihy Hobit,Berta, Vilda a Tom, které při výpravě k Ereboru Gandalf nechal proměnit v kámen.

Zlobři většinou neuměli mluvit, někteří se ale naučili základům Černé řeči skřetů.

Nejvíce jim chutnalo syrové maso. Zabíjeli pro potěšení a bez důvodu a střádali poklady svých obětí.

V Prvním věku často chodili do války a tvořili dokonce tělesnou stráž pána blarogů Gothmoga, a i když nebojovali chytře, bojovali divoce a neznali strach.

I po Válce hněvu zůstalo naživu mnoho zlobrů a poschovávali se hluboko v horách a skalách. Když povstal Sauron vzal k sobě staré služebníky Melkora a dal jim lstivou mysl, takže byli ještě nebezpečnější. Volně a beze strachu obcházeli temná místa.

Ve Třetím věku žilo stále mnoho zlých a tupých zlobrů. Byli ale členěni na různé druhy: kamenní, jeskynní, horští a sněžní zlobři.

Sauron však stále nebyl spokojen a tak ke konci Třetího věku vypěstoval nový druh-Olog hai, o kterých bude řeč v další části.

Olog-hai

Na konci Třetího věku vzal Sauron některé ze starodávných zlobrů a vylepšil je a vzniklo nové plemeno v Černé řeči známi jako olog-hai. Byli stejně velcí jako zlobrové, ale Sauron jim dal vychytralost a zbavil je strachu ze světla. Olog-hai byli v boji strašliví a hladověli po mase nepřátel. Měli šupiny a byli několikrát větší než lidé. Nosili černé štíty a byli ozbrojeni velkými kladivy, drápy a silnými tesáky.

Přestože byli tito tvorové silní, na konci Třetího věku byli úplně vyhubeni. Byli totiž oživeni a vedeni vůlí Saurona a tak když Temný pán padl, olog-hai ztratili rozum a cíl, potáceli se a bloudili. Nedokázali ani zvednout ruku k boji a tak byli pobiti nebo se poztráceli.Proto historie Čtvrtého věku o olog-hai nevyprávějí, neboť již navždy opustili svět.

(pokračování příště)