Kopí a dřevcové zbraně

Dřevcové zbraně jsou zbraně takové, které mají údernou část na delším dřevci.

Asi nejpoužívanější dřevcovou zbraní ve středověku bylo kopí. Bylo to v podstatě základní vybavení každého rytíře.

Kopí má ve středověku celkem důležité postavení.

Tato zbraň se vyvinula z oštěpu, který lidé používali jako jednu z prvních zbraní. Už v pravěku jsou známé nálezy oštěpů s kamennou špičkou.

Ale kopí prodělalo i ve středověku značné změny. Do 11.století bylo používáno jako aktivní zbraň, což znamená, že bojovník na koni držel kopí pevně jdnou rukou a bodal směrem dolů, na pěšáky. V této době měřilo ratiště 2,5 m na délku a kvůli pevnému uchopení průměr neměl přesahovat 3 cm. S příhodem třmenů a lepších sedel ve 12. století však vyla tato taktika vystřídána pasivním útokem, při které rytíř držel kopí pevně v podpaždí a využil klinetické energie koně v plném trysku k průjezdou řadou nepřátel.

Kopí se proto začalo protahovat, až dosáhlo rozměrů: 3 m na délku a 5 cm v průměru. Tyto rozměry umožňovaly kompromis mezi ovladatelností a dosahem. Takto dlouhá kopí už se ale nemohla využívat v boji muž proti muži, a tak rtíři často po prvním nájezdu kopí zahazovali, aby mohli využít jiné zbraně na blízko.

V průběhu 11. století dostávalo kopí i symbolický význam. S vývojem heraldiky se na něj začaly věšet praporce s heraldickými barvami a erbem. Tak mohli bojovníci poznat, kdo je na čí straně.

Kopí bylo využíváno i pěchotou, na počátku středověku v hojné míře. Důvodů je hned několik, ale asi nejdůležitější je cenová dostupnost7. Role kopí zde byla jak aktivní (aktivní útočení), tak pasivní (zakleknutí a držení kopí namířené proti najíždějící jízdě).

Další dřevcové zbraně se rozvíjely spíše ve spojitosti s pěchotou. Do 13.století se jedná především o bojové vidle, sekery na dlouhých násadách a cepy. Skutečný rozvoj těchto zbraní byl uskutečněn až s ústupem těžké jízdy z popředí bitevního pole.

Ve 14.-15. století začala pěchota pomalu opanovat bitevní pole. Začaly se rozvíjet nové a záludnější verze dřevcových zbraní. Z kopí se po přidání sekery stala zbraň s názvem halapartna, později se s přidáním háků a ostnů vznikla sudlice. Bojovalo se však i jinými drtivými zbraněmi na dlouhé násadě - byly to obouruční sekery, cepy, válečná kladiva atd.