Gandalf Šedý/Bílý-2.část

(pokračování předchozího článku)

V Roklince se tak utvořilo Společenstvo Prstenu a Gandalf byl jeho vůdcem. Po přípravách 25.12. Třetího věku Společenstvo vyrazilo.

Pokus překonat 11. a 12. ledna překonat Mlžné hory přes průsmyk Caradhras skončil kvůli sněhovým bouřím neúspěšně. Po návratu z průsmyku napadli Společenstvo vrrci a Gandalf je musel ohněm zahnat. Družina si byla vědoma pronásledování a zvolili tak cestu přes trpasličí doly v Morii. Gandalf Společenstvo provedl po 2 dnech téměř celými doly, ale 15. ledna na sebe kvůli Pipinově nepozornosti upoutali v komnatě Mazarbul pozornost nepřátel. Gandalf se pokusil zamknout kouzlem dveře, setkal se však s rovnocenným protivníkem a v souboji povolila klenba a došlo k závalu. Čaroděj byl otřesený a unavený, ale přesto družinu vedl dál k můstku Khazad-Dum. Zde se střetl s dávným Morghotovým služebníkem z Prvního věku-balrogem. Můstek se zřítil a oba spadli do hluboké propasti. Padali propastí, až dopadli do hlubokých vod u kořenů kamene. Gandalf viděl jedinou šanci v pronásledování nepřítele, dokud ten nenašel cestu vzhůru. Pak s ním 2 dny stoupal Nekonečnými schody, až 25. ledna dorazili do Durinovy věže, kde se Gandalf s balrogem znovu střetli. Čaroděj nakonec balroga svrhl a ten se roztříštil na úpatí hory. Gandalf v tuto chvíli v podstatě zemřel ("bloudil mimo myšlení a čas"). Byl však poslán zpátky, aby dokončil svůj úkol.

3 dny ležel nahý v bezvědomí, dokud jej 17. února nenašel Pán orlů Gwahir a odnesl ho do Lothlórienu. Zde se postupně uzdravil a byl oblečen do bílého a rozdal i dostal mnoho rad.

Odešel do Fangornu, kde 26. února soupeřil s Okem Saurona, které se pokoušelo ovládnout Froda s nasazeným Prstenem na vrcholku Amon Hen.

1. března se Gandalf setkal s Aragornem, Legolasem a Gimlim a vzkázal jim, ať přestanou pátrat po hobitech, kteří už byli v bezpečí po ochranou Stromovouse. Sám se poté prohlásil Gandalfem Bílým a poté, co zavolal Stínovlase, byl nazván Bílým jezdcem. Společně se svými přáteli jeli do Edorasu, kde Gandalf vyléčil krále Théodena od ovládnutí Sarumanem. Théoden prohlásil Bílého čaroděje šlechticem v Marce, náčelníkem Eorlovců a daroval mu Stínovlase. Poté vyjeli proti Železnému pasu. Druhého dne je však dostihla zpráva o porážce u brodů přes Želíz. Gandalf poradil, aby se stáhli do Helmova žlebu a sám odjel do pole a řídil pohyby vojsk. S úsvitem slunce 4. března přivedl ke Žlebu Erkebrandovy muže ze Západních úvalů a vedl jejich útok proti obléhatelům, právě když se probíhající bitva zdála být beznadějnou.

Po bitvě odjel s královou družinou do Železného pasu, dal poraženému Sarumanovi nabídku, a když odmítl, zlomil mu svou mocí hůl. Červivec ve věži hodil po Gandalfovi palantír, ale netrefil se. V noci palantír ukradl Pipin, odhalil se Sauronovi, ale naštěstí nestihl nic vyzradit, a možná tím Gandalfa, který měl v úmyslu vyzkoušet kámen sám, uchránil před vážnou chybou. Gandalf palantír svěřil Aragornovi a v obavě, že Sauron urychlí své plány, bez otálení odjel do Minas Tirith. Pipina vzal s sebou, aby jej uchránil pokušení znovu se kamene zmocnit.

9. března měl spolu s Pipinem audienci s Denethorem, správcem Gondoru. Pipin přísahal správci věrnost, protože jeho syn Boromir mu zachránil život. Gandalf byl proti, ale nezasáhl, protože šlechetným činům by neměla bránit chladná rada. O soumraku druhého dne Gandalf zachránil Faramira před útokem nazghûlů. Faramir se zmínil o setkání s Frodem směřujícím do Cirith Ungol, což Gandalfa znepokojilo a vedlo k rozepři mezi Denethorem a Faramirem. 13. března Faramir ustoupil z Osgiliathu a byl těžce zraněn. Zlomený Denethor ponechal obranu města Gandalfovi. 15. března začala Bitva na Pelennorských polích. Časně ráno rozbil Pán nazghûlů bránu města a kdyby v tu chvíli nepřijeli Rohirové, střetl by se s Gandalfem. Pipin přiměl Gandalfa zachránit Faramira z rukou jeho šíleného otce, který se v zoufalství z jisté porážky pokusil upálit společně s ním na hranici.

Na poradě po bitvě Gandalf neradil k opatrnosti, ale naopak k úmyslně zbrklému výpadu proti Mordoru, který by nepřítele přesvědčil, že mezi sebou mají nového pyšného Pána prstenu, a odpoutal pozornost od jeho vlastní země. Vyrazili se slabým vojskem, na Gandalfovu radu neútočili přes Minas Morgul, kudy šel Frodo, ale putovali až k Černé bráně. 25. března k vyčkávajícímu vojsku vyšel z brány vyslanec Ústa Sauronova, předvedl Frodovy šaty a požadoval velké ústupky za jeho život. Gandalf mu však věci vytrhl a přikázal mu odejít. Začala bitva proti beznadějné přesile. Proti nazgûlům přiletěli orli, ale nazgûlové začali náhle prchat a Sauronovo vojsko zakolísalo. Věže Černé brány se zhroutily a Gandalf vykřikl, že je to konec Sauronovy říše. Nasedl na orla Gwaihira a zachránil Sama a Froda ze svahu vybuchující Orodruiny.
1. května korunoval Aragorna II. Elessara králem Gondoru a Arnoru. Pomohl Aragornovi najít semenáček Bílého stromu. Na cestě do Roklinky potkali Sarumana, Gandalf mu naposledy nabídl pomoc, ale byl odmítnut. Doprovodil hobity až k Mohylovým vrchům a jel navštívit Toma Bombadila.
S hobity se opět setkal až na Poslední jízdě Strážců Prstenů a 29. září 3021 odplul přes Moře do Valinoru.