Jméno: Gandalf Šedý/Bílý
Další jména: Olórin(Valinorské jm.), Mithrandir(užíváné v Gondoru a elfy), Bílý Jezdec(jako protklad Černých jezdců), Šedý poutník, Šedoplášť, Sýček (Láthspell-když nebyl někde vítán)Incánus(málo známé, užíváné na jihu), Tharkhun(užívané trpaslíky) a mnohá další
Rasa: Ainur, Maiar(Istari) Manwëho a Vardy
Datum příchodu na Středozem: kolem roku 1000 Třetího věku
Datum odchodu ze Středozemě: 3021 Třetího věku, odjel do Valinoru
Zbraň: meč Glamdring, hůl
Valinor
Gandalf bydlel ve Valinorském Lórienu a patřil do domu Irmova, Pána snů.Často se učil také od Nienny Plačící. Jeho silou bylo naslouchání, trpělivost, soucítění, odvracení zoufalství a temných představ. Kolem roku 1000 Třetího věku byl vyslán Pány Západu do Středozemě spolu s ostatními Istari, aby pomohl čelit Sauronovi. Vyslanci nesměli otevřeně projevovat svou moc, ale radami, porozuměním a přesvědčováním sjednocovat svobodné národy k dobrému. Byli oděni tělem, aby si získali důvěru elfů a lidí, i když to mohlo zakalit jejich moudrost a poznání a zmást je únavou, strachem a slabostmi z těla pocházejícími. Oproti Curumovi (ve Středozemi zvaném Saruman) a Alatarovi, kteří se přihlásili dobrovolně, se Olórin zdráhal a považoval za příliš slabého na takový úkol, Manwë a Varda však byli jiného názoru.
Středozemě
Když připlul do Šedých přístavů jako poslední z Istari, tělem nejmenší, šedovlasý, s šedým pláštěm a vzhledem starší než ostatní, rozpoznal v něm Círdan největšího a nejmoudřejšího ducha a svěřil mu jeden z Tří prstenů, prsten Naryu, pomáhající rozněcovat odvahu. Saruman si ale po čase uvědomil, že Šedý posel dostal takový dar a sžírala jej závist a zlovůle, která se po čase stala zjevnou.
Na rozdíl od Sarumana a Radagasta se Gandalf neusadil, putoval po Středozemi a vysloužil si mezi národy ještě další jména: Mithrandir, Tharkûn, Incánus. Všímal si však méně zjevných center poznání, moci a odporu proti zlu (s výjimkou období, kdy začaly upadat) a více si uvědomoval přirozenou hodnotu toho, co jiní opomíjeli. Oblíbil si hobity a vytušil jejich důležitost.
Gandalf nejvíce pochyboval o stínu narůstajícím nad Temným hvozdem, měl podezření, že to může být povstávající Sauron. Roku 2063 Třetího věku proto vstoupil do Dol Gulduru, Sauron se však stáhl na Východ a započalo období Ostražitého míru. Ten trval téměř 400 let, dokud se Sauron do Dol Gulduru opět nevrátil. To vedlo v roce 2463 k vytvoření Bílé rady, v níž byli Gandalf, Saruman, Elrond, Galadriel, Círdan a někteří další páni Elfů. Galadriel usilovala, aby se její hlavou stal Gandalf, ale on úřad odmítl, neboť nechtěl mít jiná pouta a závazky než vůči těm, co jej poslali. Proto byl zvolen Saruman, který měl největší poznání o způsobech Nepřítele.
Následující léta byla vyplněna menšími válkami a pohromami, které postihovaly říše lidí, Elfů a Trpaslíků ve Středozemi – je zaznamenáno, že při Dlouhé zimě na přelomu let 2758/9 se Krajanům dostalo od Gandalfa pomoci. V roce 2850 se Gandalf odhodlal k tomu, aby podruhé vstoupil do Dol Gulduru a odhalil, že zde skutečně povstal Sauron. Setkal se zde v podzemní kobce s umírajícím Thráinem (i když ten mu tehdy nesdělil své jméno), kterého Sauron obral o jeden ze Sedmi prstenů, a získal od něj klíč od Ereboru. O rok později na schůzi Bílé rady se Saruman postavil proti Gandalfově snaze podnítit útok na Dol Guldur předstíraje, že zjistil, že se Jeden prsten odkutálel do moře. Ve skutečnosti umístil stráže v okolí řeky v naději, že Vládnoucí prsten najde sám, jakmile se objeví. Zjistil, že Sauron po něm na stejných místech pátrá také.
Gandalf občas zajížděl do Kraje si odpočinout, nyní měl mít ale jiné poslání v Kraji. Roku 2941 Třetího věku se v Hůrce náhodou setkal s Thorinem Pavézou, který mu pověděl o pokladu a drakovi Šmakovi (viz článek o Bilbovi). Přiměl Thorina, aby sebou vzali bilba jako zloděje. Gandalf přesvědčil obě strany ke spolupráci a vydali se na cestu. Při střetu se zlobry Gandalf, skrytý, vyprovokoval mezi nimi hádku a zlobři při svítání zkameněli. V jejich pokladu se našli 3 vzácné meče, Glamdring, Orkrist a Žihadlo. Gandalf si vzal Glamdring a od té chíle jej použval.
V další části výpravy Gandalf zavedl družinu k Meddědovi a rozloučil se s nimi. Spěchal totiž na Bílou radu, kde ostatní přesvědčil k útoku na Dol Guldur. Saruman tentokrát souhlasil, Sauron mu totiž při hledání Prstenu překážel.
Po další schůzi začal Saruman Gandalfa špehovat, všiml si totiž jeho zájmu o Kraj a najal si tam zvědy. Roku 2956 Tř.v. se Gandalf spřátelil s Aragornem.
Roku 3001 Tř.v. po Bilbově oslavě měl Gandalf vážné podezření, že našel Jeden Prsten. Navštěvoval Froda a uvědomil si, že v Kraji jsou zvědové. Spolu s Aragornem započali hledat Glum. Nakonec v roce 3017 Aragorn v Mrtvých močálech zajal Gluma, jeho výslech spolu s návštěvou Minas Tirith a vyhledáním Isildurova svitku přivedl Gandalfa téměř k jistotě. Tu mohla potvrdit jen zkouška, která by Prsten vystavila ohni.
Roku 3018 Tř.v. se Gandalfovy obavy potrvdily a poslal Froda na výpravu za zničením Prstenu.
V Hůrce Gandalf potkal Radagasta Hnědého, který měl nové zprávy. Gandalf se vydal za Sarumanem a odhalil jeho zradu. Z vrcholku věže utekl na křídlech orla Gwahira a ten ho odnesl do Edorasu, ke králi Théodenovi. Ten ho nechtěl vyslechnout a poslal ho pryč s tím, aby si vybral jednoho koně. Gandalf si vybral Stínovalse, pána koní, a 3 dny ho pronásledoval a krotil.
Pak se vydal do Hobitína, kde promluvil s otcem Sama. Na druhý den přijel do Hůrky a dověděl se, že hobiti odešli s Aragornem. O 3 dny později se na Větrově utkal s nazghuly a začal prchat na sver se 4 nazghuly za sebou. Do Roklinky se dostal oklikou, a trvalo mu to tak 15 dní (přijel až 18.října) a kvůli přechodu skal musel propustit Stínovlase.
25.října se zůčastnil Elrondovy rady, kde hrál klíčovou roli. Vysvětlil, že Prsten nejde jen tak zničit a že nelze spoléhat ani na záhadného Toma Bombadila. Zamítl též návrh na vhození Prstenu do moře. Obstál však s návrhem, zničit Prsten v Hoře Osudu. Bilbovi rozmluvil jeho nabídku, že Prsten zničí on sám a k úkolu se přihlásil Frodo.
(pokračování článku zítra)
Žádné komentáře:
Okomentovat