(pokračování předchozího článku)
Balrogové
Balrogové náleželi kdysi k Maiar, ale nechali se zlákat Temným pánem Melkorem. Stali se oddanými a strašnými služebníky, kteří poslouchali Melkorovy rozkazy. Elfové jim někdy říkali "démoni moci".
Balrogové byli obrovští démoni, trochu podobní lidem. Z nozder jim šlehaly plameny a stejně tak byli celí pokrytí ohněm. Jejich zbraní byl obrovský plamenný bič, někdy nosili palcát, sekeru nebo planoucí meč. Bič balrogů byla zbraň mocná natolik, že vyhnala i obrovskou pavoučici Ungoliant, kterou se marně pokoušeli zahubit Valar.
Velitelem balrogů byl Gothmog (pozor, neplést si toto jméno s vůdcem skřetích legií za Války o Prsten), nazývaný Pán balrogů a velitel Angbandu. Gothmog zabil ve válkách i tři velké elfské pány, Fëanora (krále elfů), Fingona (velekrále Noldor) a při útoku na Gondolin i elfského pána Ectheliona, který byl ale zároveň i jeho zhoubou.
Balrogové byli bojovníci, kteří se nacházeli v přední části vojska a tak když padla říše Melkora, byla většina balrogů pobita.Někteří však prchli a zahrabali se pod hory a nikdo o nich mnohá tisícileti nic nevěděl. Ve Třetím věku však trpaslíci z Morie jednoho balroga probudili z jeho hlubokého spánku. Tento balrog zabil dva krále trpaslíků, poté shromáždil skřety a zlobry a společně vyhnali trpaslíky z Morie. Ale i tento balrogův skutek nezůstal nepotrestán. Když Společenstvo Prstenu procházelo Morií, postavil se balrogovi Gandalf Šedý a bojoval s ním od kořenů hor až po vrchol Zirakzigilu, kde se balrog zřítil a byl zahuben.
Velcí pavouci
Temnost, závist, chtivost, zloba. To jsou vlastnosti Velkých pavouků, jedni z nejohavnějších tvorů na celé Ardě. Největším a nejstrašnějším pavoukem byla Ungoliant, což byl zlý a mocný duch, který měl podobu právě pavouka, jenž se objevil ještě dříve než Stromy Valar. Ungoliant obývala pustinu Avathar, mezi horami Pelóry a jižním mořem. Tato pavoučice byla obávaná, strašná a podlá, ukávala tkaninu zvanou Nesvětlo Ungoliant, skrz kterou neproniklo nic.
Ungoliant přišla s Melkorem do země Valiniru, kde zničila Valarské Stromy. Pohltila světlo Stromů, ale to jí nestačilo a chtěla se zmocnit silmarilů, které vlastnil Melkor. Jen ohnivé biče balrogů ji dokázaly zahnat. Pavoučice se tak dostala do Beleriandu, kde se usadila v Nan Dungortheb (Údolí strašné smrti), kde žily někteří jiní pavouci. Ti nebyli tak silní jako Ungoliant, byli ale silní a Velká pavoučice se s nimi pářila a plodila potomky.
Ani v Údolí smrti se ale Ungoliant natrvalo neusadila. Odešla z Beleriandu a putovala na jih a žrala a ničila všechno, na co narazila. Povídá se, že nakonec sežrala i sama sebe, její potomci ale zůstali. Ti nebyli tak velcí jako Ungoliant, až na jednu jménem Odula. Ta vzala několik svých příbuzných a přešla Modré hory. Usadila se až v Horách stínu, které jsou hradbami Mordoru.
Tady se usadili a sílili a mnoho jich ve Třetím věku přešlo do Velkého zeleného hvozdu.
Zde tkali své sítě a páchali zlo, proto se hvozd přejmenoval na Temný hvozd. Tito pavouci uměli i mluvit jak Černou řečí, tak i lidským jazykem, ve kterém používali skřetí sprostá slova a vkládali do nich vztek.
Jak už bylo psáno, Ungoliant se mohla rovnat jen Odula, která sídlila v průsmyku Cirith Ungol (Pavoučí průsmyk). Tady prožila dva věky a nedokázali ji přemoci ani Dúnadané, ani elfové. Její sosák obsahoval jed a na nohách měla železné drápy. Nafouklé tělo měla černé a měla tlustou kůži, na břichu jí světélkoval sliz. Jediné zranitelné místo na jejím těle byly její černé oči.
Stejně jako její matka i ona našla svou zhoubu. Tou zhoubou byl hobit Samvěd Křepelka, který jí vypíchl oko a nabodl ji na elfí čepel Žihadlo. Zalezla zpátky do svých tunelů a nikdo o ní víckrát neslyšel. Čtvrtého věku se ale nedožila většina pavouků, zahynuli totiž jak pavouci z Hor stínu, tak pavouci z Temného hvozdu.
(pokračování příště)
Žádné komentáře:
Okomentovat