John Ronald Reuel Tolkien. Není snad člověka, který by jeho jméno neznal, pečlivý autor, jehož dílo se stalo základním kamenem fantasy jako svébytného literárního žánru: a jako zbožňovaná modla vykonalo mnoho dobrého, ale i zlého. Kdo se ponořil do světa statečných mužů, moudrých elfů, statných trpaslíků, hbitých hobitů, odporných skřetů, tupých zlobrů a jiných strašlivých tvorů temnoty, těžko hledal cestu zpět. Na chlubení se dvacetinásobným přečtením více než tisícistránkové knižní trilogie je v době televize a počítačů cosi nenormálního – a možná magického. Anglická kniha století, titul populárnější než Bible a Bibli pro mnohé ateisty svým způsobem představující, to všechno platí pro Společenstvo prstenu, Dvě věže i Návrat krále.
Battle for Middle-Earth, Bitva o Středozem, je jednou z nejlepších realtimových strategií posledních let, fantastickým zážitkem, demonstrací technologického pokroku a hrou, jež přivede do obtížně popisovatelného stavu nejen ty, kteří snídají lembas, pokoj mají vytapetovaný Elijahem Woodem a zadnici si utírají Gandalfem, moudře se mračícím z nerecyklovaného toaletního papíru. Bez přehánění jde o hru, při jejímž popisu docházejí superlativy.
Ale teď už ke hře samotné. Už intro a první momenty kampaně ale naladí i největší pesimisty opět na pozitivní vlnu. Krásná animace v in-game enginu využívá plně filmové licence a v podobném stylu vypráví zestručněný příběh vzniku a osudu Jednoho prstenu, načež následuje průlet kamery nad černou věží a rozvinutí překvapivě strohého hlavního menu.
Ani v dalším průběhu hry se autoři nesníží k prostému přebírání filmových záběrů. Ty se objevují jen v malých záblescích, v levé spodní části obrazovky, kde se obvykle nachází minimapa. Když dojde v kampani k nějaké naskriptované události, jež má v Jacksonově trilogii pevný podklad, ukáže hra místo ní krátký šot, jenž navede ty hůře se orientující zpět na dějovou linii.
Přesto hře fantastické animace, ve kterých je filmová licence zastoupena chytrým konvertováním záběrů a odpovídajícími hlasy herců, nechybí. Většina úkolů je uvozena nádhernou cut-scénou, jež by v jiných titulech obstála jako spičková, opěvováníhodná renderovaná sekvence – a tady je přitom jen předskriptována v enginu hry s detaily vyhnanými na maximum.
Kliknutí na volbu Singleplayer a Campaign v menu odhalí hned dvě po sobě jdoucí série misí, které nesou výstižné názvy Good a Evil. Hráči v nich projdou vždy cca dvěma desítkami jednotlivých bitev, přičemž vystřídají dva v multiplayeru samostatně hratelné národy: Rohan a Gondor jakožto zástupce Svobodného lidu Středozemě a Železný pas s Mordorem jako protiváhu.
Některé mise jsou povinné a posunují děj vpřed (dobytí Železného pasu, obrana Minas Tirith, průchod Cirith Ungolem), mezi nimi se ale vždy nachází určité „hluché místo“, kde si hráč může víceméně dle libosti vybrat z různých teritorií. A není to volba kosmetická: mezi dobytím severního a východního Rohanu JE hmatatelný rozdíl. Jednotlivé provincie totiž poskytují hráči bonusy k maximální hranici ovladatelných jednotek, magické síle a ekonomice – a je jen na něm, zda se mu do plánů hodí spíše bonus ke globálnímu čarování, nebo raději bude rychle těžit suroviny.
V rámci bází dostává hráč prostor k výstavbě v předdefinovaných slotech. Existují dva typy: do jedněch lze „píchnout“ stavbu obrannou (typicky tedy věž či statický trebuchet), druhé slouží k užitkovým a rozměrově objemnějším stavbám. Mezi nimi se nacházejí ekonomické (farma u Gondoru a Rohanu, pila u Mordoru a Železného pasu), rekrutovací pro jednotlivé druhy jednotek (kasárna, cvičírna lučištníků, líheň skřetů, stan pro olifanty atd. atd.) a se speciálním účelem. Mezi nimi je posilující socha, ozdravující studna, dílna na dobývací zařízení, u Gondoru již zmiňovaný kameník, či všemožné upgradovací kovárny a zbrojírny. Budování probíhá automaticky, stejně tak těžení. Vesničané přesto na ploše přítomni jsou: v případě dřevěných pil u temné strany urychlují proces získávání peněz, u všech národů pak mají veledůležitou opravovací roli.
Silnou převahu v oblasti hrdinů má světlá strana. V průběhu kampaně se po svém představí celé Společenstvo, ovšem v rámci vybalancování jsou někteří členové dost chabí. Takoví Smíšek s Pipinem toho opravdu moc nevybojují a i jako průzkumníků s jejich elfími plášti neviditelnosti je jejich využití omezené. Mezi elitu naopak patří Aragorn s Gandalfem – a snad proto byl dědic gondorského trůnu zařazen mírně nelogicky k rohanským do společnosti krále Théodena, statečného maršála Éomera a bojovné krásky Éowyn.
Hodnotit grafické zpracování asi není nijak zvlášť nutné. Battle for Middle-Earth jednoduše vypadá bombasticky – a jestliže se psalo o hrách jako Codename: Panzers nebo Armies of Exigo, že vypadají skvěle, pak Bitva o Středozem nabízí hráči podívanou ještě lepší.
Shrnutí: Battle for Middle-Earth je úžasná hra, která nenechá žádného tolkienistu klidným – a neměla by ani žádného fanouška dobrých RTS.
Hodnocení Bonuswebu: 94%
Mé hodnocení: Tato hra je opravdu jedna z nejlepších strategií, co jsem hrál a jako jedna z mála her, založená zčásti na knize, či filmu se fakt povedla. Ale jelikož jako ke každé hře mám nějaké výhrady (např. zlá strana má méně hrdinů-Gothmog mě docela chybí; nebo někoho trošku může štvát to, že nemůže stavět, kde se mu zachce). A tak dávám Bitvě o Středozem 95 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat