Kožená zbroj

Kožená zbroj, navzdory všeobecně špatnému názoru, není měkká a ohebná jako kůže, ze které se dělají hraničářské boty nebo druidská roucha. Tento druh zbroje v podstatě nenabízí žádnou lepší ochranu, než obyčejné šaty. Kožená zborj je vlastně silná a tuhá, vařená v oleji a pak natažená na dřevěný nebo kamenný model mužského nebo ženského těla.Výsledný náprsní krunýř a chránič zad jsou spojeny s tunikou nebo kytlicí a v chladných klimatech s kamašemi z vlny nebo měkké kůže.

Toto je nejběžnější formou "moderních" zbrojí. Materiály (kůže a olej) jsou lehce dostupné ve všech civilizovaných zemích. Je nezbytná jen technika pro vaření a tvarování kůže a to není obtížný výkon pro koželuha. Tato zbroj je laciná a trvanlivá. Zatímco kůže je extrémně tuhá, nikdy není tvarovaná do něčeho většího, než je náprsní krunýř, který jen minimálně omezuje možnost pohybu. Tento tvar kožené zbroje přirozeně neumožňuje žádnou ochranu kloubům, ale to platí u většiny dalších typů zbrojí, a je tudíž výzvou pro všechny kulturní rasy, které se pokouší tento problém vyřešit od začátku válek. V tvrdých bojových podmínkách a situacích musí být kožená zbroj nahrazována týdně. Zbroj se avšak snadno čistí, je přiměřeně odolná vůči počasí a odolává téměř většině odřenin. To znamená, že dobrá kožená zbroj může být nošena denně po mnoho měsíců bez potřeby výměny. Mnoho vysloužilých válečníků a domobrany střední třídy si své kožené zbroje ukládá a nosí je naleštěné jednou za rok. Krávy nejsou jediný zdroj kůže pro výrobu. Koně, ovce a velbloudi mohou být použity právě tak dobře. Zkrátka, stvoření musí mít silnější kůži, než je normální lidská, ale ne tak jako je sloní či medvědí. Kůže z těchto dobře chráněných tvorů, když je opálena, se stává tlustou koženou zbrojí.