Saruman

Jméno: Saruman

Další jména: Curunír, Curunír Lân, Curumo, Šarkan, Bílý čaroděj, Saruman Mnoha barev

Rasa: Istari, Ainur

Původ: Maiar Aulëho

Datum narození: před začátkem světa

Datum úmrtí: nesmrtelný, fyzicky zabit 3.11. 3019 Třetího věku

Zbraň: čarodějnická hůl

Saruman je popisován jako starý muž s bílými vlasy a dlouhým bílým plnovousem s černým nádechem. Byl vysoký, měl protáhlý obličej a jeho oči byly plné temnoty. Chodil v bílém plášti, později barvy pláště měnil podle toho, jak se odráželo Slunce.

Saruman není obyčejný smrtelník, ale Maia. Byl nesmrtelný a měl velikou moc, která byla ale samozřejmě limitovaná, takže ji nemohl celou naráz použít. Saruman se velice zajímal o magii a hlavně o tu, při které mohl získat moc (Prsten, palantír). Také se velice vyznal v historii království Númenoru, Gondoru a Morie. Jeho hlas byl velice silný a přesvědčivý. Svým hlasem dokázal ošálit téměř kohokoliv, aniž by dotyčný poznal, že jde o lest. Dále se Saruman také zajímal o stroje a chemii (alchymii). S těmito znalostmi vymyslel například skvělý plán, jak dobýt Helmův žleb.

Jeho znalosti byly obsažné i z biologického hlediska. Skřížil zlé muže se skřety, a vytvářel si armádu plemene skurut-hai. Též ovládal ptactvo, které pro něj špehovalo, i když toto ho naučil další čaroděj Radagast Hnědý.

Po mnoho let byli Saruman a Gandalf rovnocennými přáteli a vyměňovali si mezi sebou informace a moudra. Saruman se nepodobal Mithrandirovi jenom vzhledem, ale, alespoň ze začátku, i vlastnostmi. Narozdíl od Mithrandira, byl Saruman pyšný. Věděl, že je nejmocnější Istari, a dokonce pohrdal Radagastem Hnědým. Saruman nebyl žádný hlupák: byl si vědom Gandalfovy moci a považoval ho za sobě rovného, a později, ke svému zármutku, i za mocnějšího, než byl on sám. Žárlil na Gandalfa, protože mu došlo, že Gandalf dostal od Círdana prsten ohně Naryu, a přesvědčoval sám sebe, že proti němu Gandalf intrikuje, aby zakryl své vlastní intrikování proti Gandalfovi a zbytku Bílé rady. Toto je možné považovat za příznak paranoie.

Sarumanova arogance a žárlivost vystoupala do takové výše, až se z něj stal zrádce, i když nejdříve asi opravdu chtěl Saurona zničit. Jeho zrada nebyla rychlá a rázná, ale pomalá a trvalo velmi dlouho než Gandalfovi došlo, že Saruman zradil. Nakonec Saruman přesvědčil sám sebe, že neměl na vybranou a na výčitky je už pozdě. Proto odmítl Gandalfovu nabídku, aby se zřekl Saurona, neboť Saruman se nechtěl Gandalfovi podřídit.

Ale nyní už k Sarumanově činnosti ve Středozemi. Saruman byl tedy Maiar, služebník Valar a Ilúvatara. Byl jmenován Manwëm jako vůdce Istari, krátce po Sauronově porážce při Posledním spojenectví elfů a lidí. Po porážce Saurona bylo tedy do Středozemě vysláno 5 čarodějů, jedním z nich byl tedy i Saruman. Ti měli za úkol bojovat proti zlu. Saruman dorazil do Šedých přístavů okolo roku 1000 Třetího věku a společně s Modrými čaroději Alatarem a Pallandem se vydali na Východ. Odtud se Saruman vrátil asi kolem roku 2500 Třetího věku, v době, kdy rostla Sauronova moc v Dol Gulduru. O Modrých čarodějích ale od té doby už zmínky nejsou.

Roku 2463 Třetího věku vznikla Bílá rada a Saruman se stal její hlavou i přesto, že Galadriel chtěla za vůdce Gandalfa. V této době kdy rostla Sauronova moc, zachtělo se i Sarumanovi po moci a zejména po Jednom Prstenu. Ten byl v této době v moci Sméagola, který se vytratil kamsi do Mlžných hor po 400 let. Při schůzích si Saruman povšiml Gandalfova zájmu o hobity a o Kraj a začal Kraj špehovat. Objevil také hobití tabák a začal po Gandalfově způsobu kouřit.

Roku 2759 Třetího věku se Saruman usadil v Železném pase s povolením Správce Gondoru Berena. V Orthancké věži též nalezl palantír a začal jej používat.

Roku 2850 Třetího věku vstoupil Gandalf do Dol Gulduru a odhalil přítomnos zla. Saruman ale nechtěl na Dol Guldur útočit, chtěl počkat, až se Sauron objeví s Prstenem, aby si ho pak mohl sám vzít. Později však zjistil, že Sauron ví o místě, kde se Prsten nalézá, mnohem více než očekával, a proto r. 2941 Třetího věku konečně souhlasil s útokem na Dol Guldur.

Po deseti letech od vyhnání z Dolu Guldur se Sauron objevil v Mordoru a usadil se tam. Také začal skrz palantír, který nalezl v Minas Ithil, komunikovat se Sarumanem, který nakonec jeho vlivu podlehl. V témže roce prohlásil Saruman Železný pas za své vlastnictví a vytvořil svůj vlastní prsten, o jehož účelu není známo.

Když Gandalf objevil, kde se nachází Prsten, řekl o tom Sarumanovi a ten vyjádřil svou touhu po něm a přiznal se ke spojení s Mordorem. Když se Gandalf nechtěl spojit s Mordorem, uvěznil ho Saruman na vrcholku Orthancu. Gandalf poté uletěl na křídlech orla Gwahira a podal zbytku Rady zprávu o Sarumanově zradě. Saruman ale chtěl zradit i Saurona, jeho nazghulům neřekl, kdo Prsten našel. Ke splupráci byl donucen také Grima Červivec a po vyhnání z Edorasu se vydal za Sarumanem do Železného pasu. Ten práve plánoval napadnout Rohan a přestavěl Železný pas na velkou kovárnu plnou skřetů. Saruman také nadále kontroloval síť špehů rozmístěných po Kraji. Ještě před útokem na Rohan vysla, Saruman skupinu skurutů vedených Lurtzem, aby našli Froda a přivedli ho i s Prstenem. Těm se to však nepovedlo, Lurtz byl zabit a zbytek skurutů, kteří mezitím unášeli Smíška a Pipina byl pobyt Rohiry.

Tak tedy Sarumanovy plány selhaly. Selhaly špehové, skuruti nepřivedli Froda s Prstenem a Bitva u Helmova žlebu skončila Sarumanovou porážkou. Ten byl uvězněn ve své věži po útoku entů na Železný pas. Gandalf přijel k Orthancu a prohlásil Sarumana jako zrádce a sebe jako Gandalfa Bílého. Též zlomil Sarumanovu čarodějnickou hůl. Saruman přišel i o palantír, který Gríma vyhdoil z balkónu Orthancu.

Poté požádal enty o propuštění z věže a byl nucen odevzdat klíče od Orthancu. Tak společně s Grímou Červivcem uprchli do Kraje. Tam se setkal s Lothem Pytlíkem ze Sáčkova, který s ním byl spolčený. Poslední dny strávil Saruman v Hobitíně jako Šarkan a zabíjel nevinné hobity.

3.11 3019 Třetího věku Gríma zradil Sarumana a zezadu ho pobodal dýkou. Saruman ale nezemřel, jen stejně jako Sauron zratil fyzickou podobu. Od té doby bloudil ve Středozemi jako nahý, bezmocný duch.